Kdo natočí Obsluhoval jsem anglického krále

Bohumil Hrabal spisoval tento text někdy počátkem 70. let a čtenáři jej po dlouhá léta mohli číst jen takříkajíc "pod rukou", ve vydání přinejlepším pololegálním (zásluhou Jazzové sekce, 1982). Teprve na samém sklonku normalizační éry vychází ve stotisícovém nákladu jako součást souboru Tři novely (1989). Příběh hoteliéra, na jehož osudu se odrážejí přemety našich nejnovějších dějin, se dočkal i několikerého jevištního zpracování.

Po řadu let se táhnou i plány na filmovou adaptaci. Scenárista a dramaturg Václav Nývlt společně s režisérem Karlem Kachyňou pracovali na scénáři zprvu víceméně soukromě, teprve po roce 1990 mohly být jejich přípravy oficializovány, podepřené i spisovatelovým souhlasem. Měl vzniknout jak film pro kina, tak pětidílný seriál pro televizi. Finančně velice nákladné realizace se ujal producent Jiří Sirotek, hledav podporu v zahraničí.

Jenže pak se začaly dít věci podivné. Německý partner od projektu ustoupil údajně pro "nízkou kvalitu scénáře", Sirotek, rovněž se ohánějící smlouvou s Hrabalem, z dalších prací vyšachoval Kachyňu a chtěl jej nahradit Jiřím Menzelem (když nevyšel Miloš Forman). Jenže Kachyňa se svého nároku vzdát nehodlal, i když se Menzel zprvu chová vstřícně a dušuje se, že bez Kachyňova souhlasu nic natáčet nebude, vztahy mezi oběma umělci se záhy vyostřují. Možná si ještě vybavíte jejich odtažitou rozmluvu před televizními kamerami, kde se studeně oslovují "pane kolego". Menzel pak píše veřejný dopis, kde vysloví ochotu projektu se ujmout, neboť se obává, že protistrana zřejmě nesežene dost prostředků. Rozpočet 150 milionů (byť jen korun českých) je na zdejší poměry olbřímí.

Andrej Halada v Mladém světě (1996, č.7) kompletuje celý spor shodným dotazováním obou režisérů, aby posléze došel - jistě idealisticky - k návrhu, že by se oba pánové měli posadit v hospodě a celou záležitost si (za Hrabalovy účasti) vyříkat. Jenže události, již ovlivňované hlavně producenty, se hnou jinam: posléze z projektu Anglického krále, do něhož vstupuje TV Nova, vycouvá i sám Menzel, načež následuje pověstný "proutkový exces" na karlovarském festivalu. Před zraky publika tam Menzel vyšlehá producenta Sirotka za křivé jednání. Ten prý nechal autorská práva záměrně propadnout ve prospěch Novy, přivlastniv si ovšem čtyřmilionovou zálohou, kterou mezitím dostal.

Na obzoru se objevují noví vhodní kandidáti: nejprve otec a syn Svěrákovi, později Hřebejk s Jarchovským A pokaždé se chystaly nové scénáře. Teprve nyní doceníme, jak jasnozřivý byl Tomáš Baldýnský, když svůj rekapitulační článek v Reflexu (1996, č.18) uzavřel hrabalovskou parafrází: "A dávejte pozor, co vám teď řeknu: třeba se peníze neseženou a nikdo Krále nenatočí."

Konečné rozhodnutí snad padlo až v letošním roce. Nova oprášila letitý projekt, distribuci zaštítí společnost Bioscop. O televizní podobě, která byla kdysi chystána, se prozatím neuvažuje. Rovněž tak padly úvahy o zahraniční hvězdě, která by měla ztvárnit hlavní roli. Hledání vhodného režiséra se posléze, po mnoha přemetech a zvratech, kupodivu vrací na samý počátek - k Jiřímu Menzelovi (Karel Kachyňa ani Jiří Sirotek už nežijí), jenž nejspíš překonal někdejší hořkost a zakázku přijal. Zjevně se očekává, že odborník přes hrabalovské přepisy (např. Ostře sledované vlaky, Skřivánci na niti, Postřižiny) zaručí nejlepší výsledek.

Jistěže Menzelovi přeji nezpochybnitelné vítězství v souboji nástrahami osudu i s náročnou látkou, ale dva faktory mě znepokojují: jednak přítomnost Novy, jejíž "divácký" vkus, bude-li vyžadován, sotva Hrabalovu příběhu prospěje, jednak samotný režisér, letos již sedmašedesátiletý, jehož tvůrčí dráha se již dávno ocitla za zenitem. Naposledy se zaskvěl přesně před dvaceti lety Vesničkou mou střediskovou...