Romanopisec, autor krátkých povídek, scénárista, dramatik, zakladatel literatury faktu, okouzlující vypravěč, chytrý a vtipný člověk, superstar, génius a snob Truman Capote patřil k nejpozoruhodnějším osobnostem své doby.
Narodil se 30. září 1924 jako Truman Streckfus Persons v New Orleans. Jeho otec Arch Persons se živil menšími podvody a jeho matka Lillie Mae Faulk Personsová byla krásná mladá žena z Monroeville v Alabamě. Její zklamání z vlastního manžela však sílilo, proto se často vídala s jinými muži a manželství se po čase rozpadlo. V roce 1930, krátce před jeho šestými narozeninami, poslali rodiče Trumana na Monroeville, kde zůstal se svými staršími bratranci, z nichž mu později jeden víceméně nahradil matku. Zde se seznámil také s dívkou jménem Harper Leeová, které později posloužil jako předloha pro postavu Dilla v její knize To Kill a Mockingbird.
V roce 1931 se Trumanova matka přestěhovala na Manhattan. Rozvedla se a vzala si za muže kubánského zaměstnance textilní firmy Josepha Capotea. Trumana, přiměla, aby se k ní vrátil. Začal chodit do soukromé školy a byl oficiálně adoptován svým nevlastním otcem. Poté se přestěhovali do Greenwich v Connecticutu, odkud se po třech letech vrátili zpět do New Yorku. Zde se Capotovi konečně podařilo získat středoškolský titul, kterým v roce 1943 ukončil svá studia.
Truman psal už v raném věku krátké příběhy a doufal, že je časopis The New Yorker (v němž během studia pracoval jako poslíček) otiskne. Vždy se ale setkal jen s rázným odmítnutím. Přívětivější reakce se dočkal až u časopisů Mademoiselle a Harper’s Bazaar, které v té době otiskovaly nejlepší krátké povídky v Americe. Jeho první povídka otištěná v Mademoiselle se jmenovala Miriam a Trumanovi přinesla nejen cenu O. Henryho, ale také pozornost literárních kruhů. Brzy následovaly další povídky a v roce 1945 s ním nakladatelství Random House uzavřelo kontrakt na první knihu – Jiné hlasy, jiné pokoje. Vzhledem k tomu, že jeho matka se stala alkoholičkou a Truman nemohl pracovat doma, byla my poskytnuta možnost uchýlit se do Yaddo – místa v severní části New Yorku, kde mohou umělci nerušeně tvořit.
Zde navázal svůj dlouhodobý vztah s profesorem literatury na Smith College v Massachusetts Newtonem Arvinem. Zkušený spisovatel a učenec, kterého od Trumana dělilo věkem téměř celé čtvrtstoletí, se stal zároveň jeho milencem i otcovskou figurou. Truman později prohlásil, že Arvin byl jeho Harvardem i Yalem.
Přestože se kniha Jiné hlasy, jiné pokoje, uvedená na trh až v roce 1948, nesetkala s příliš velkým komerčním úspěchem, upevnila Trumanovu pověst jednoho z nejnadějnějších spisovatelů poválečné generace. Kniha byla příběhem dospívajícího chlapce, který si náhle uvědomí svou homosexualitu. Capote brzy pochopil, že kniha byla do jisté míry jeho vlastní duševní, ne-li rovnou faktickou autobiografií.
Román The Grass Harp (1951), na němž začal pracovat v sicilské Taormině, později přepsal do podoby divadelního scénáře. Na Broadwayi se však hra pouze ohřála – vzhledem k malému komerčnímu úspěchu se hrála jen měsíc. V roce 1997 vznikla filmová verze s Walterem Matthauem a Sissy Spacekovou. Poté pracoval Capote na úpravách scénáře k filmu Vittoria de Sicy Indiscretion of an American Wife (1952) a na komedii Johna Hustona Beat the Devil (1953). V roce 1954 se musel vrátit z Italského Portofina, kde adaptoval do podoby muzikálu svou povídku House of Flowers, zpět do New Yorku – jeho matka spolykala celou lahvičku prášků na spaní. Zemřela ještě před jeho příjezdem.
Capotův zájem o žurnalistiku vedl k napsání příběhu The Muses Are Heard o návštěvě divadelního souboru Porgy and Bess v Sovětském svazu. A též k vzniku rozsáhlého odhalujícího profilu Marlona Branda The Duke in His Domain, po jehož zveřejnění herec vyjádřil touhu Capota zavraždit.
Titulní hrdinkou jeho další knihy Snídaně u Tiffanyho (1958) byla svobodomyslná hrdinka Holly Golightlyová, která žila na Manhattanu v průběhu druhé světové války. Kniha se dočkala filmové adaptace s Audrey Hepburnovou. Truman byl sice jejím fanouškem, ale přesto považoval volbu hlavní představitelky za nešťastnou a byl filmem zklamán. S jeho názorem, že Marilyn Monroe by byla v hlavní roli mnohem lepší, však příznivci filmu nesouhlasily.
V listopadu 1959 se Capote dočetl v New York Times o vyvraždění rodiny Clutterových. V tom okamžiku začal jeho projekt Chladnokrevně (1966), který pohltil následujících šest let jeho života. Právě o tom pojednává film scénáristy Dana Futtermana a režiséra Bennetta Millera Capote. Touto knihou se Capote pokusil vytvořit něco zcela nového – román žánru, který nazval literaturou faktu. Jeho záměrem bylo vnést techniky vlastní próze do popisu skutečných událostí. Chtěl dokázat, že vyprávění založené na faktech může být stejně tak působivé a napínavé jako zcela smyšlený thriller. Že se mu to podařilo, je patrné už na první stránce, kde pouhými několika slovy čtenáře přenáší na širé pláně západního Kansasu. Když na třetí stránce protnou prérijní ticho čtyři výstřely z brokovnice, je čtenář ke knize zcela připoután. Kniha Chladnokrevně měla obrovský vliv na ostatní spisovatele a její vliv je znatelný i dnes.
Film Capote nás zavádí do dob, kdy se přední spisovatelé těšili společenskému postavení, které dnes mají mediální hvězdy show-businessu. Truman byl navíc rozený sebepropagátor, který neustále živil vlastní kult a svým způsobem předurčil způsob, jakým jsou v dnešní době chápány celebrity. Jeho sláva pronikla do literárních i společenských vrstev a jeho jméno se téměř denně objevovalo v novinách, časopisech a televizních pořadech.
Během práce na Chladnokrevně začal Capote hodně pít a brát prášky. Zdálo se, že před tvorbou dává přednost životu na vysoké noze. Oznámil název své další novely – Answered Prayers – a prohlásil, že bude tak významná jako Proustovo dílo. Když ale v roce 1975 vyšla v časopise Esquire její první kapitola, vzbudila velmi podrážděné reakce některých jeho bohatých přátel, kteří se v postavách v podstatě bez problémů poznali. Cítili se zrazeni a spousta z nich, včetně manželky ředitele CBS Billa Paleyho Babe, kterou Truman miloval ze všech žen nejvíce, mu odmítlo odpustit či se s ním ještě někdy setkat. Capote se stal společenským vyděděncem a to, že se jej lidé začali stranit, pouze přispělo k prohloubení jeho problémů s drogami a alkoholem.
Vážně utrpěl také jeho vztah s Jackem Dunphym a Truman hledal útěchu u několika nevýznamných mužů. Všechny tyto vztahy však skončily velmi neslavně. I ve stavu deprese a při těžké závislosti na alkoholu a drogách však dokázal Capote stále psát – a stále skvěle. Dokazuje to i jeho poslední kniha – sbírka povídek Music for Chameleons (1980). Truman Capote zemřel 25. srpna 1984 v Los Angeles.
