Mary Kathleen Turnerová je hvězdou jedné jediné dekády. První velký hit – thriller Žár těla – natočila v roce 1981, ten poslední – černou komedii Válka Roseových – pak v roce 1989. Navázala na svou jmenovkyni Lanu Turnerovou, divu zlaté éry Hollywoodu. Její sexuálně provokativní hrdinky popletly hlavu nejednomu muži.
Narodila se 19. června 1954 ve Springfieldu, stát Missouri; jako dcera učitelky a diplomata však vyrůstala ve světových velkoměstech typu Londýna a Ottawy, ale i Havany či Caracasu. Díky tomu dnes Turnerová ovládá hned pět světových jazyků. V britské metropoli ji uchvátilo divadlo, už tady navštěvuje kurzy v Central School of Speech and Drama. Po otcově předčasné smrti se Kathleen na počátku sedmdesátých let vrací do rodného města, aby na tamní Southwest Missouri State University vystudovala herectví. První jevištní zkušenosti sbírala v Kanadě (Manitoba Theatre Company) a poté v Marylandu (Baltimore Arena Players), než se v roce 1976 přestěhovala do New Yorku. Krátce po premiéře na Broadwayi (v dramatu Gemini) se Turnerová prosadila také na televizních obrazovkách: v soap-opeře The Doctors (1978-79) hrála Nolu Dancy Aldrichovou, dívku z chudé rodiny, jež se uměla dobře provdat.
Filmovou kariéru Kathleen Turnerové předurčila už debutová role. Matty Walkerová z novodobého filmu-noir Žár těla (1981) je přímo učebnicovou femme fatale: vypočítavou blonďatou paničkou, jež svede svého advokáta (William Hurt) a přiměje ho k manželově vraždě. Turnerová tímto snímkem zformovala svůj filmový obraz na dlouhá léta dopředu. V následných titulech se však byla ochotna pohybovat na jemné hraně sebeironie. Příslovečnou zlatokopku si zahrála ve ztřeštěné komedii Muž se dvěma mozky (1983). Známe ji z mafiánské parodie Čest rodiny Prizziů (1985), kde se zhostila cynické vražedkyně Ireny. V trikové komedii Falešná hra s králíkem Rogerem (1988) pak namluvila další osudovou ženu, zpěvačku Jessiku, jež sebe samu charakterizuje velmi trefně: „I'm not bad, I'm just drawn that way.“
Jiné z jejích úloh postihují temnou stránku lidské povahy, ať to byla módní návrhářka Joana, jež se přes noc mění v pouliční šlapku, v psychothrilleru Zločiny z vášně (1984) anebo hrdinka rozpolcená mezi šťastným manželstvím a vášnivou aférkou, v dramatu Julie a Julie (1987).
Asi nejslavnější úlohou Kathleen Turnerové je usedlá newyorská spisovatelka Joan Wilderová, jež se po boku dobrodruha Jacka Coltona (Michael Douglas) stává náruživou cestovatelkou. Z Honby za diamantem (1984) se stal mezinárodní hit, Honba za Klenotem Nilu (1985) takový úspěch zdaleka neměla. S Douglasem hrála též v černé komedii Válce Roseových (1989), jež posměšně sleduje psychologickou válku rozvádějících se manželů. Připočteme-li ještě oscarovou nominaci za titulní roli zralé ženy, jež znovu prožije své mladické chyby, v Coppolově retru Peggy Sue se vdává (1986), a odtažitou manželku v dramatu Náhodný turista (1988), musí být zřejmé, proč byla Turnerová před lety tak slavná.
Přišla však léta devadesátá s nimi neúspěšný pokus Kathleen Turnerové přehrát se do mateřských rolí. Neuspěla s rodinnou komedií Semtex Blues (1993). Poslední hlavní roli dostala coby masová vražedkyně Beverly Sutphinové z Watersovy zvrhlé komedie Šest vražd stačí, maminko! (1994).
Na její kariéře se tehdy (konkrétně od roku 1992) podepsala revmatická artritida, jež Turnerovou přinutila snížit pracovní zatížení. Ve filmu se proto objevuje stále méně. Vedlejší role získala v úspěšných nezávislých titulech: DiCillově komedii Opravdová blondýna (1997) a dramatu Smrt panen (1999) od Sofie Coppolové. Naposledy byla k vidění coby cvičitelka psů paní Kornblutová v rodinné komedii Marley a já (2008). Přinejmenším jednu pamětihodnou roli získala i v televizi: hrála Charlese Binga, transsexuálního otce jednoho z hrdinů sitcomu Přátelé (2001). V roce 1994 Turnerová zrežírovala televizní mikrodrama Leslie's Folly.
Výrazné úspěchy slavila na jevištích: za broadwayskou inscenaci Williamsovy Kočky na rozpálené plechové střeše získala v roce 1990 Theatre World Award a byla nominována na cenu Tony. O deset let později přijala nabídku z londýnského West Endu, aby ve Webbově Absolventovi ztělesnila paní Robinsonovou.
