Do filmové trilogie Pán prstenů sice režisér Jackson neobsadil zrovna herecké hvězdy, jeho jediným skutečným objevem však byl Karl Urban. Už jako rohanský bojovník Éomer sice nepředváděl žádné velké herectví, charismatická tvář a vypracované tělo mu však možná budou stačit, aby se stal novým akčním hrdinou i miláčkem žen. Dvě futuristická sci-fi – Riddick: Kronika temna a DOOM – jenom potvrdily, že to s jeho dramatickým talentem nebude valné. Svou velkou šanci v Hollywoodu ale Urban dostal. Dnes jej můžeme spatřit v ústřední roli dobrodružného snímku Cesta bojovníka (2006), které mu nabízí přesně to, co potřebuje: velkého hrdinu, jehož úkolem bude běhat, zápasit... a mlčet.
Karl-Heinz Urban (* 7. června 1972) je rodákem z novozélandského Wellington, dnes žije na samém severu souostroví, v Aucklandu. Otec koželuh si přál, aby syn pokračoval v jeho šlépějích, mladému Karlovi ale učarovalo herectví. Amatérskému divadlu se věnoval už od raného dětství, také před kamerou se poprvé (a na dlouho naposledy) objevil již jako osmiletý. Po střední škole zamířil na Wellington College, později přestoupil na Victoria University. Zároveň se ale vrací k úvahám o herecké kariéře a pokouší štěstí na televizních konkurzech. Po několika menších roličkách (seriál Shark in the Park, válečné drama Chunuk Bair) se zhostil úlohy homosexuálního medika Jamieho Forresta v soap-opeře Shortland Street. Sezonu 1993-94 Urban strávil snahou skloubit herectví se studiem, ze souboje priorit vychází vítězně film a divadlo. Karl se stěhuje do Aucklandu, kde je pro mladého herce více příležitostí než ve Wellingtonu.
Stal se členem souboru Auckland Theatre Company, hrál kupříkladu Marka Antonia v Shakespearově Juliu Césarovi. První větší úlohy získává i ve filmu, ať už je to thriller Heaven (1998), anebo sportovní komedie Via Satellite (1998). Největší popularity ale Urban dosáhl díky televizním projektům. A paradoxně byl jeden čas známější ve světě než doma na Novém Zélandu. Mohla za to řada dobrodružných seriálů od producentského dua Sam Raimi-Robert Tapert, které vznikaly právě v Oceánii. Řeč je o sériích Herkules (1995-99), Xena (1995-2001) a Amazon High (1997). Urban v nich nakonec ztělesnil hned čtyři různé postavy. Největší ohlas měl jako válečník Julius César, hrál ale také bůžka Cupida nebo jeskynního muže Kora. Žádné velké herectví nikdo od těchto titulů opravdu nečekal, Urban se aspoň ukázal v příznivém komediálním světle.
Období „před Pánem prstenů“ mělo vyvrcholit několika hlavními rolemi v domácích produkcích. S dvojicí fantastických snímků The Privateers (2000) a Démoni (2000) to ještě nevyšlo – oba filmy zůstaly hluboko pod žánrovým průměrem. Zato rurální romance The Price of Milk (2000) znamenala skutečný průlom. Urban byl za úlohu mužného farmáře Roba nominován na novozélandskou výroční cenu. Svému příteli Peteru Jacksonovi tak mohl režisér Harry Sinclair (v Pánovi prstenů ztělesnil Isildura) hlavní hvězdu svého snímku jen vřele doporučit...
Že jej úloha vůdce Rohirů Éomera ve filmové trilogii Pán prstenů proslaví, to muselo být Urbanovi zřejmé už, když podepisoval smlouvu. A pokud je snad výjimečným pesimistou, začal se radovat po celosvětovém úspěchu Společenstva Prstenu (2001). Zároveň se mohl pomalu těšit na premiéru „svých“ dílů Dvě věže (2002) a Návrat krále (2003). Neústupného válečníka Éomera si oblíbili fanoušci. A snad ještě více slov uznání si pro něj nalezly fanynky. Před Urbanem se otevřela velká šance uspět v Hollywoodu...
Naději však okamžitě začíná utápět nešťastným výběrem projektů. Limity svého herectví jistě moc dobře zná. Potud vše v pořádku, volí-li nenáročné žánrové tituly. S jejich kvalitou je ale mnohdy na štíru. Hororu Loď duchů (2002) scházel nápad, oproti dvěma následujícím titulům je ale hotovým veledílem. Řeč je o sci-fi filmech Riddick: Kronika temna (2004) a DOOM (2005). Oba futuristické projekty vyšly z nepromyšleného scénáře, pro své protagonisty navíc neznamenaly výraznější hereckou výzvu. A tak v úloze generála Vaaka, jenž pod vlivem mocichtivé ženy (Thandie Newtonová) naplánuje neúspěšný převrat na galaktickém trůně, Urban nepodává výkon macbethovský, ale spíše nechtěně komický. Elitní voják John Grimm, svádějící se svojí jednotkou nerovnou bitvu s monstrózními mutanty, spadá mezi střelce lehce váhavé – a váhání Urbanovým hrdinům očividně nesvědčí...
Lehce pošramocenou hereckou reputaci si Karl Urban naštěstí napravit dokázal – v úlohách, které po něm vyžadují naprosto strnulý projev, maximálně snad drsňáckou hlášku anebo zkřivené obočí naštvaného zabijáka. Nesmlouvavého vraha, který by pro peníze zlikvidoval asi i vlastní babičku, ztělesňuje v akčním thrilleru Bournův mýtus (2004). Akčně-dobrodružná Cesta bojovníka (2006) v něm nalezla představitele nordického válečníka Ducha, adoptovaného Indiány, který se postaví proti svým evropským „příbuzným“. Pohybový talent projevuje Urban nezměrný, také čas strávený v posilovně je na něm opravdu vidět. A hraní? To po něm vlastně ani nikdo nevyžaduje.
Přes všechna svá profesní omezení se Urban dokázal probojovat dokonce mezi úzký okruh kandidátů na roli Jamese Bonda pro nedávné Casino Royale (2006). Zda se mu krajan na režijní stoličce Martin Campbell jen pokoušel nadržovat, anebo na producenty natolik zapůsobilo jeho chlapácké charisma, to už se dnes asi nedozvíme. Jisté je, že se úlohy nakonec místo Urbana ujal Daniel Craig.
Po všech mlčenlivých válečnících se Karl Urban nejnověji posunul úplně jinam: v nejnovjěíšm Star Treku (2009) si zahrál doktora McCoye, proslulého svou upovídanaností a sarkasmem.
