Počítačově animovaná Karcoolka (Hoodwinked) Coryho a Todda Edwardsových se veze na vlně proříznuté Shrekem. Klasický příběh o Červené Karkulce tvůrci obohatili o hrst adolescentní drzosti, a vyprávějí jej jako mix mezi Rašomonem a televizní krimi. Karcoolka bohužel není příliš originální, ani bůhvíjak skvěle řemeslně provedená. Je to prefabrikovaná nuda.

Červená Karkulka (v originále Anne Hathaway, v českém znění Jana Mařasová) přijde za babičkou (Glenn Close / Jana Drbohlavová), ale místo babičky leží v posteli vlk (Patrick Warburton / Pavel Rímský). Než stačí vlk Karkulku sežrat, vymotá se ze skříně svázaná babička, oknem do místnosti vskočí obrovský dřevorubec s napřaženou sekyrou (Jim Belushi / Zdeněk Junák) a obraz pohasne. Když se znovu rozsvítí, je už babiččina chaloupka plná zvířecích policajtů a na zahrádce přešlapuje tisk. Velitele Grizzlyho brzy vystřídá elegantní žabák Nicky Skokan (David Ogden Stiers / Jan Přeučil), povoláním detektiv. Nicky postupně vyslýchá všechny zúčastněné: Karkulku, vlka, dřevorubce i babičku. Jednoduchá vyprávěnka o holčičce, která šla s košíkem dobrot temným lesem za babičkou se s přibývajícími svědectvími rozvětvuje do akční story o chamtivosti, korporacích, a více či méně vtipných nedorozuměních. Těch bublin je spousta a Edwardsovi jsou mistry v jejich nafukování. Škoda jen, že všechny verze prostinkého příběhu jsou navýsost nudné a přímo urážlivě děravé. Dějové zvraty letí po předpočítaných trajektoriích, z nichž byl moment překvapení vypreparován jako kdyby šlo o viry ptačí chřipky. Tvůrci s všímají podružností, bizarních vedlejších figur (kozel s banjem), zatímco hlavním hrdinům odmítají dát život. Nejodvázanější postavou téhle odvázané interpretace tradiční pohádky je paradoxně stoletá babička, která se s křečovitou snahou věnuje adrenalinovým sportům a mluví pouličním slangem. Dospívající Karkulka je kupodivu zoufale domácká a časopisová (k čemuž se snění o dalekých zemích tak nějak hodí). Bojová umění jí získají pozornost publika jenom na vteřinu. Východiskem z nouze se pro trpícího diváka stává vlk v teplákovce, který jediný se tváří, že na plátně není z donucení, nebo z čirého bláznovství.

Ačkoli základní kulisy (les, chaloupka) zůstaly nezměněny, je svět Karcoolky vizuálně aktualizovaný do dnešní podoby (auta, lanovky, foťáky i dynamit). Nejsme sice svědky takové inflace odkazů na populární kulturu jak to dokázal zmiňovaný Shrek, nebo ještě lépe podmořský Hledá se Nemo (Finding Nemo), postavy ale mluví stejně odrzle a všeznale. V parodování zaběhaných modelů (Rašomon, detektivky) nejsou bratři Edwardsovi příliš rafinovaní a bravuru i bezstarostnost slavnějších kusů (Team America: Světovej policajt) sledují se značným odstupem.

Animace Karcoolky nemá čím ohromit. Figurky ve výrazu sice dětsky přehánějí, ale co se anatomie postav, detailu i prostředí týče, jsou dnes technické možnosti už opravdu jinde. Bohužel také výtvarný desén je poměrně nevkusný. Hlavní hrdinka svou vizáží Goyovy infantky, naducanými tvářičkami a svítivě rudou kapuckou ze všeho nejvíc připomíná proslulé sádrové trpaslíky z rakouských zahrádek. Stejně tak záběry (včetně akčních sekvencí) nepřinášení výraznější vzrušení. Zcela chybí hravost, jak ji předvádí například Nick Park. Zvuková stopa nabízí pár muzikálových čísel, jimž kraluje kozlův výstup s náhradními rohy. Zbytek je soundtrack očekávatelný k sekvencím, které se odehrávají na plátně: hrdince se otevřely oči, tak pustíme něco jako citového, kytaru a mužný hlas. Naopak na klání v extrémních sportech hraje drsná parta jezevců a přidružené lesní zvěře.