Stejnojmenný román Marguerite Yourcenarové, jenž vyšel i v českém překladu, inspiroval belgického režiséra Andrého Delvauxe (1926–2002) k filmovému přepisu. Tvůrce okouzlily osudy svobodomyslného vědce a lékaře Zénona Ligra, štvaného v koncem 16. století doslova po celé Evropě. Delvaux vsadil na komorní pojetí, na přiblížení všedních skutků, na vhled do lidského nitra tváří v tvář nesnášenlivosti a fanatismu. zcela se obešel bez davových scén a nákladných staveb.

Zénona unavilo věčné skrývání. Jeho knihy skončily na hranici, která by snadno mohla pohltit i jeho. Pod změněnou identitou, vydávaje se za lékaře Sebastiana Theuse, se Zénon usazuje ve flanderském městě Bruggy (dnes v Belgii). Obyvatelstvo v krajině tehdy muselo snášet krvavou nadvládu Španělů. Jen několik nejbližších přátel zná Zenonovo tajemství: převor tamního františkánského kláštera a dávný přítel Jan Myers, u něhož se ubytuje. Snaží se léčit, zvelebí klášterní špitál pro chudé pacienty. Avšak osudu neunikne: byť nabádán k včasnému odchodu z Brugg, vzdává se možnosti odplout do Anglie a je zatčen...

Kameraman Charlie Van Damme důmyslně pracuje s pošmournou barevností. Ta se vsakuje do prostorů mihotavě osvětlených jen loučí nebo svícemi, čiší z rozbahněných cest či zavlhlého dláždění. Chlad provází člověka na každém kroku. Režisér zdůraznil ošuntělost příbytků, obnošenost či přímo sepranost svršků, do nichž se lidé halí. Pochmurnost prostupuje i občasné retrospektivy, v nichž si Zénon vybavuje zlomové okamžiky svého života. Jedině idylické vize z dětství podléhají záměrnému přesvětlení.

Zénon, označený svými odpůrci za ateistu, vystupuje jako zosobnění svobodné lidské vůle. Dovolává se rozumu, hájí jako rozhodující prvek sílu poznání, které vyvěrá ze zkušenosti. Nikoli náhodou zazní důležitá úvaha o podstatě Boha: není to pouhý plamínek naděje, který by zhasl bez aktivní pomoci člověka? Pozornost na sebe strhává především herec ztvárňující hlavní postavu. Ital Gian Maria Volontè, bělovlasý, nicméně s uhrančivým výrazem ve tváři, která prozrazuje snad i někdejší zpupnost a sebezahledění, tu rozvíjí typ oduševnělé osobnosti, která odmítne hledat záchranu v pokoření. Stejně jako Giordano Bruno, jehož Volonté ztělesnil o desetiletí dříve, ani Zénon neodvolá své názory. Již to není bojovný bouřlivák – vláčně gestikulující Volonté mu i v chraplavě ztišeném hlasu vtiskl příznaky blížícího se stáří a smíření s osudem. Syté, rozložité studie dvojlomných lidských povah (bez náznaku karikatury u záporných jedinců) předkládají i další herci: Mathieu Carrière, Anna Karina, Jean Bouise, Marie-Christine Barraultová, Marie-France Pisierová, Senne Rouffaer.

Kámen mudrců vypovídá o útlaku duchovním i hmotném, jemuž lze přesto vzdorovat. Režisérovi se zdařil pohled na ústřední postavu Zénona Ligra, avšak dopouští se prohřešků v konstrukci pobočných syžetových linií. Málo domýšlená je rovina mlčenlivé hospodyně Zénovova přítele, která svého pána otráví. Zénonova reakce na zločin i na vyznání citové příchylnosti služky se jakoby rozplývá do ztracena. S touž mžitkovitostí je zachycena zmínka o homosexuálním kroužku v mnišské komunitě. Avšak významové jádro příběhu, Zénonovo kolísání mezi opatrností a odhodláním, zůstává plně sdělné. Jen si vybavme okamžiky, kdy Zénon propadlý náhlé malomyslnosti vhazuje do ohně rukopisy, které s takovým umanutím i vášní spisoval, načež před církevním tribunálem hájí vše, co dříve zveřejnil ve svých knihách, a odmítá přistoupit na jakýkoli kompromis.