Junebug

Hořká komedie Junebug debutanta Phila Morrisona je v tom nejlepším smyslu slova typickým nezávislým americkým filmem. Málo dialogů, hodně otázek, statický obraz, vynikající herci a kolem a kolem příběh, který by se mohl odehrát hned za vedlejším plotem.

Madeleine (Embeth Davidtz) je sofistikovaná a emancipovaná žena z Chicaga, kde provozuje galerii s výtvarným uměním. Na dražbě jí padne do oka o chloupek mladší elegán George (Alessandro Nivola). Sbalí ho. Vezme si ho. Po půl roce Madeleine objeví kdesi na Jihu v Severní Karolíně bláznivého malíře Davida Warka (Frank Hoyt Taylor), a protože George je také odtamtud, rozhodne se Madeleine spojit práci s návštěvou rodiny, kterou hrdinka ještě neviděla. Není moc času zjišťovat, proč nebyli Georgeovi rodiče na synově svatbě, postřehneme maximálně, že Georgeovi samotnému se za rodiči dvakrát nechce a už se ocitáme před předměstským domkem na venkovském Jihu.

Junebug je jako šachová partie: vědom si toho, že zajímavé pasáže diváka čekají až později, nezdráhá se Morrison rozehrát snímek ráznými a rychlými črty tisíckrát prověřených expozic. Georgeova matka Peg je v provedení Celie Westonové korpulentní paní kuchyně, která je milá ke všem svým, ale pro městské Madeleine příliš nehoří – a dává jí to najevo. Její manžel Eugene (Scott Wilson) je domácí kutil, jehož schopnosti limituje předčasná ztráta šroubováku. Eugene je zamlklý a odměřený. Nedá se říct, že by se mu Madeleine extra líbila, nicméně plně respektuje synovu volbu. Pak je tu Georgeův mladší bratr Johnny (Benjamin McKenzie). Před Georgem a Madeleine se z něj stává podrážděný nemluva. Irituje ho bratrův úspěch a nevyzná se v Madeleine, jež jej přijímá jako vlastního bratříčka. A pak už zbývá jenom Johnnyho těhotná manželka Ashley (Amy Adams), která je z Madeleine doopravdy nadšená. Obdivuje její krásu i její zcestovalost –když znalecky na Madeleine mrkne: „Ty jsi z Chicaga“, a nestačí se divit, když Madeleine odpoví: „Narodila jsem se v Japonsku.“ V sousedství malých vět a všedních problémů to (nejen) Ashleyiným slovům zní jednoduše fantasticky. Obě ženy sdílejí bezprostřednost, kterou jednou přivede Madeleine Johnnyho do rozpaků. A zatímco se Ashley s nepříjemným manželem v zádech chystá na své první těhotenství, Madeleine se pokouší sžít s Georgeovými rodiči a náboženský pošuk Wark se svými obrazy z války Severu proti Jihu plnými roztrhaných těl a ztopořených penisů se rozhoduje, zda raději nejít k jinému agentovi.

Amy Adams je objevem Junebug. Její Ashley si, stejně jako scénář Anguse MacLachlana i Morrisonova režie filmu, dává práci s nalézáním překvapivých obratů tam, kde si publikum myslí, že všechno zná. Jak jinak můžeme Ashley poznávat jako vzornou hodnou a možná poněkud mentálně pomalejší katoličku, která náhle rozcapeného Johnnyho zpraží slovy: „Bůh tě miluje takovýho, jakej jsi. Ale miluje tě až moc na to, aby tě tak nechal.“ Embeth Davidtz udržuje Madeleine v tetelivém napětí mezi městskou povýšeností a andělskou noblesou. Alessandro Nivola se blýskne ‚živě‘ nasnímaným písňovým číslem a Benjamin McKenzie dovádí Johnnyho žlučovitou zatvrzelost k dokonalosti, jakou bylo možno spatřit ve zlaté Korineho venkovské škváře Gummo.

Většina filmů z Jihu spoléhá na přirozenou magickou atmosféru krajiny, kterou kameramani obvykle dolaďují efektními filtry. Obrazy Petera Donahueho mají naopak barvy vyprané. Častými statickými záběry pak tvůrci ilustrují prázdnotu místa, kde místo kojotů dávají dobrou noc jódlující starci. Aby to ale vše nebylo příliš nahé, je tu sametová hudba od Yo La Tengo.