Mezi filmové herce vstoupila už v dětském věku, toto prostředí se jí však nikdy nezprotivilo a po herecké kariéře se prosazuje také mezi filmovými režiséry a scenáristy. Jemná Francouzska uspěla doma i na poli amerického nezávislého filmu. Známe ji hlavně ze spolupráce s Richardem Linklaterem a hercem Ethanem Hawkem: Před úsvitem (1995), Před soumrakem (2004), Sním či bdím? (2001). V době hereckých počátků ztělesňovala vášnivé dívky, dnes ji zajímají tragikomedie lidského údělu. Čím nenápadnější hrdinové jsou, tím spíš o ně Delpyová projeví zájem.
Julie Delpyová se narodila 21. prosince 1969 v Paříži do herecké rodiny Alberta Delpyho a Marie Pilletové. Bohémsky založení rodičové, kteří patří k osobnostem francouzského avantgardního divadla, své dceři poskytli šanci zapustit kořeny v hereckém světě už v raném dětství. Na divadle debutovala v pěti letech, před kameru se prvně postavila v sedmi (povídkový Guerres civiles en France, 1978). Netrvalo dlouho a Delpyová získává role v titulech nejslavnějších francouzských, potažmo evropských tvůrců. Jean-Luc Godard ji obsadil do úložky přemoudřelé dívky v krimidramatu Detektiv (1985) a později též jako Virginii ve svém Králi Learovi (1987). V gangsterské romanci Zlá krev (1986) zaujala jako mladičká Lise, odmítající se vzdát svého milence Alexe (Denis Lavant). Za tuto úlohu získala svou první nominaci na Césara a úspěch zopakovala také jako titulní hrdinka historického dramatu Vášnivá Béatrice (1987). Režisér Bertrand Tavernier v ní nalezl představitelku svéhlavé dívky, která se odmítá podvolit vůli nenáviděného otce.
Do mezinárodní kinematografie Delpyová vstupuje v Saurově Temné noci (1989), aby následoval její přesun z Francie na východ, do Německa a Polska. Pravidelně ji nalézáme jako mladou, ještě nezralou ženu, která konfrontuje své představy s realitou. Takovýto střet má obvykle tragické vyústění. Ve válečné romanci Agnieszky Hollandové Evropa, Evropa (1990) představovala Němku Leni, jež se „omylem“ zamiluje do židovského chlapce Solomona (Marco Hofschneider). Obdobné téma zpracovává i drama Warszawa. Année 5703 (1992) – zde zosobnila mladou Židovku Frydu, která se společně s manželem (Lambert Wilson) ukrývá v bytě Polky Stefanie (Hanna Schygullaová). Mihla se dvěma díly Kieślowského trilogie Tři barvy Modrou (1993) a Červenou (1994); Bílá (1994) pak zachycuje osobní příběh chladné Dominique, která zničí život svému manželovi Karolovi (Zbigniew Zamachowski). Ve Schlöndorffově psychologickém dramatu Homo Faber (1991) Delpyovou nacházíme coby Elisabeth, sbližující se se starším mužem (Sam Shepard), jejím pravděpodobným otcem.
Od roku 1993 Delpyová přijímá nabídky také od amerických tvůrců. Dva tituly těžily z jejího francouzského šarmu a přízvuku; oba ji měly proslavit – a oba skončily s nálepkou propadák. Jednalo se o disneyovskou variaci Tří mušketýrů (1993), kde hrála Constance, a hororovou komedii Americký vlkodlak v Paříži (1997). Po těchto zkušenostech Delpyová na Hollywood zanevřela a přijímala nabídky hlavně z nezávislé scény. Sem Delpyovou uvedl Roger Avary svým krimithrillerem Zabít Zoe (1994). Vidět jsme ji mohli v historické komedii Alana Rudolpha Tajemství sexu (2001) a také také v Jarmuschově hořké komedii Zlomené květiny (2005). Hrála roztrpčenou Sherry, odmítající ztrácet čas s letargickým Donem (Bill Murray). Menší roli baronky Niny má v Hallströmově Skandálu (2006). Z televizních úloh stojí za zmínku Soňa v minisérii podle Dostojevského Zločin a trest (1998).
Klíčovou rolí pro „druhou“ kariéru Delpyové je Francouzka Celine, protipól amerického frajírka Jesseho (Ethan Hawke) z filmů režiséra Richarda Linklatera. Oba hrdinové se setkali už třikrát, v romantických dramatech Před úsvitem (1995) a Před soumrakem (2004) a krátce také v experimentální vizi Sním či bdím? (2001). Nikterak komplikovaný děj prvních dvou snímků, založený na dialogu mezi oběma hrdiny, je pestrou studií dvou protipólů: muže a ženy, Američana a Evropanky.
Základy své režijní kariéře položila Delpyová na počátku devadesátých let, kdy se přestěhovala do Spojených států. Vystudovala film na New York University's Tisch School of the Arts. Dnes žije v Los Angeles a je americkou občankou. Jako filmařka se zajímá o partnerství mezi ženou a mužem. Nahlíží na ně spíš s nadhledem a sžíravým humorem než se snahou o psychologickou studii. Natočila takřka třicet krátkých snímků, kromě režie a scénáře v nich obvykle hraje i hlavní roli. S největším ohlasem se setkala sarkastická komedie Blah, Blah, Blah (1995). Jejím celovečerním debutem je skupinový portrét Los Angeles a jeho obyvatel Looking for Jimmy (2002). Podílela se také na scénáři Před soumrakem – aby byla následně nominována na Oscara. Další autorský snímek 2 dny v Paříži (2007) je obdobného ražení jako oba Linklaterovy filmy, nabízí ale zcela odlišné vyznění. Komedie sleduje fotografku Marion (Delpyová) a designéra Jacka (Adam Goldberg), kteří se pokoušejí oživit povadlé partnerství. Pohled Delpyové se v porovnání s Linklaterem ukazuje jako hořký a romantického zabarvení zbavený. Následný projekt Delpyové slibuje naprosto odlišné kulisy i žánrové zařazení. Má jím být historické drama The Countess (2008), věnované Alžbětě Bathoryové, proslulé čachtické paní. Tu si samozřejmě zahraje Delpyová, účast přislíbili také Ethan Hawke nebo William Hurt.
Všestranně nadaná Julie Delpyová v roce 2003 vydala hudební album svých písní. Tři z nich, A Waltz For A Night, An Ocean Apart a Je t'aime tant, byly uvedeny ve filmu Před soumrakem. V titulcích filmu 2 dny v Paříži je uvedena jako protagonistka, režisérka, scenáristka, koproducentka, střihačka a autorka hudby.
