Je jednou z nejvýraznějších hereckých osobností své generace. Z představitelky vedlejších rolí se dokázala prosadit do hlavních úloh hollywoodských velkoprodukcí i malých nezávislých snímků.
Julianne Mooreová se narodila 3. prosince 1960 v městečku Fayetteville v Severní Karolíně. Po absolvování herectví na Boston University se profesně uplatnila hlavně v televizi. První příležitosti získala v soap-opeře The Edge of Night (1983), posléze se stala hvězdou obdobně laděného seriálu As the World Turns (1985–1988). Vedle toho se představila také v melodramatické minisérii I'll Take Manhattan (1987). Jejím celovečerním debutem je horor o zlém mutantu Pigsbym sLaughterhouse 2 (1988). Účinkovala i v dalším hororu Příběhy z temnot: Film (1990). Na lepší herecké časy se začalo blýskat v roce 1992, kdy se Mooreová objevila ve stylové retrokomedii Přežít a v psychothrilleru Ruka na kolébce. V roce 1993 byla obsazena do malé roličky v akčním thrilleru Uprchlík (s Harrisonem Fordem) a představila se v jednom z nejlepších filmů režijního veterána Roberta Altmana Prostřihy (1993). V mozaice příběhů desítek obyvatel Los Angeles hrála Mooreová společně s Andie MacDowellovou a Jackem Lemonem. Výrazné vedlejší role poté získala v erotickém thrilleru s Madonnou a Willemem Dafoem Tělo jako důkaz či v romanci s Johnnym Deppem Benny a Joon (oba 1993).
Hlavní úlohy začali Julianne Mooreové nabízet nejprve nezávislí tvůrci. Louis Malle ji obsadil do ceněného snímku Vanya on 42nd Street (1994), jehož postavy se účastní příprav broadwayského představení Strýčka Váni. Přední nezávislý filmař Todd Haynes Mooreové svěřil úlohu v thrilleru Safe (1995). Futuristický snímek ji poskytl roli ženy v domácnosti strádající pod náporem civilizačních chorob. Krátce poté získala Mooreová také hlavní ženské role v několika komerčně zaměřených titulech, ať už se jednalo o akční thriller Nájemní vrazi (1995) s Antoniem Banderasem a Sylvesterem Stallonem či romantickou komedii s Hughem Grantem Dva v tom (1995). Úloha o poznání zajímavější byla Mooreové svěřena v životopisném snímku Jamese Ivoryho Přežila jsem Picassa (1996), kde představovala jednu z milenek slavného malíře. Velký posun v kariéře znamenalo účinkování Mooreové v komerčně úspěšném (avšak spíše průměrném) Spielbergově snímku Ztracený svět: Jurský park (1997) a dramatu Hříšné boogie (1997). Film režiséra Paula Thomase Andersona z prostředí pornoprůmyslu se stal jedním z překvapení roku, Mooreová byla navíc za výkon v roli zkušené pornoherečky Amber Wavesové nominována na Oscara i Zlatý glóbus.
O tom, že dovede zazářit i na malé ploše, přesvědčila Mooreová například v komedii bratrů Coenových Big Lebowski (1998). Hrála též v nepodařeném remakeu Hitchcockova Psycha, který v roce 1998 natočil Gus Van Sant. Hned několik zajímavých hereckých příležitostí získala Julianne Mooreová v roce 1999. Objevila se v komedii podle Oscara Wildea Ideální manžel coby bezcharakterní intrikánka, v adaptaci románu Grahama Greenea Hranice lásky (za roli ženy prožívající milostné vzplanutí byla nominována na Oscara) a v Altmanově tragikomedii Vítejte v Holly Springs. Výraznou dramatickou roli nabídlo Mooreové drama Paula Thomase Andersona Magnolia (1999). Snímek nahlížející na neradostné osudy několika obyvatel velkoměsta připomněl výše zmíněné Altmanovy Prostřihy a stal se ve filmografii Mooreové významnou položkou. Nepovedená sci-fi komedie Evoluce (2001) potvrdila, že parketou Mooreové jsou spíše psychologicky propracované postavy v dramatech než role v žánrových snímcích. V úloze agentky FBI Clarice Starlingové v Hannibalovi (2001) nedokázala Mooreová navázat na Jodie Fosterovou z Mlčení jehňátek. Snímek Ridleyho Scotta však i přesto zaznamenal slušný komerční ohlas.
Velká očekávání byla spojována s melodramatem Ostrovní zprávy, i přes dobré herecké výkony hlavních představitelů (setkala se zde s Kevinem Spaceym) však snímek publikum příliš nezaujal. Pozoruhodného úspěchu však dosáhla Mooreová v roce 2003, kdy získala hned dvě oscarové nominace. Zásluhu na tom měly její výkony v dramatech Hodiny a Daleko do nebe. Ve těchto příbězích z padesátých let se shodně představila jako zdánlivě spokojená žena v domácnosti; v Daldryho snímku Hodiny hraje Mooreová Lauru soupeřící s nepochopením ze strany svého okolí. V Haynesově Daleko do nebe Cathy ztratí své jistoty poté, co zjistí, že její manžel je homosexuál. Svými výkony opět potvrdila, že je právem řazena k nejvýraznějším hereckým osobnostem současného amerického filmu. Nic na tomto postavení nemění ani její účast v nikterak výjimečných sci-fi snímcích Zloději paměti (2004), Potomci lidí (2006) a Next (2007) či v průměrné romanci Zákon přitažlivosti (2005), ve které hraje společně s Piercem Brosnanem. Ani v jediné m z těchto titulů bohužel nedostala hereckou příležitost, na jaké jsme u ní v posledních letech zvyklí.
