V případě toho druhého by se snad situace mohla změnit poté, kdy měl minulý týden v USA premiéru The Grudge, souhrnný remake této série, a za první víkend bral ohromujících 40 miliónů dolarů.
Ju-on je životním dílem Takashiho Shimiza. Mladý režisér natočil zatím 8 filmů, přičemž téma nesmrtelné kletby zpracoval už pětkrát. Nejdřív se objevily dva kusy na video - Ju-on a Ju-on 2, potom dva remaky na celuloid - Ju-on: The Grudge a Ju-on: The Grudge 2, a nyní i remake v angličtině s názvem The Grudge. S každým dílem se zvyšoval rozpočet, a s tím také technická kvalita snímků.
Základním prvkem Ju-onu je kletba. Pokud někde někdo nezemře v klidu a míru, ale naopak pln zášti a vzteku, tak můžete vzít jed na to, že zášť a vztek do Nebe nikdo nepustí. Ne. Zášť a vztek se v daném místě hromadí a srážejí jako kapky vody ve skleníku. A když dané místo někdo navštíví, hrůza ho „srazí k zemi mocným trestem a divokým hněvem“, jak se říká a dotyčný se stane dalším démonem. Démoni kromě toho nejsou vázaní jenom na dům, a tak se postupně „infekce“ šíří stejně, jako ve zmiňovaném Kaïru.A aby toho nebylo málo, proti démonům není obrany. Zkáze prostě nelze uniknout. Vedle démonů jsou právě nihilismus a bezvýchodnost dalším důležitým prvkem Nové vlny, která koncem 90. let rozvířila vlny v poněkud stojatých vodách horrorového žánru.
Pozoruhodnou vlastností těchto filmů je i to, že neobsahují přiliš popisného násilí (ale když, tak to stojí za to - Ju-on proslavilo děvče s utrženou čelistí) a soustředí se na psychologickou stránku věci. Jde o reakci na sérii ultrabrutálních, téměř bezdějových snímků zvaných Guinea Pig, nebo v japonštině přesněji Za Ginipiggu. Vznikaly na konci 80. a na začátku 90.let a asi nejvíc je proslavil Charlie Sheen, který proti nim brojil, když si myslel, že se jedná o skutečné snuff filmy.
V jádru příběhu každého Ju-onu je rodina, kde otec podezřívá svou ženu z nevěry, a tak ji zavraždí, stejně jako jejich synka Toshia. Do domu se po masakru nastěhuje nová rodina, kterou Toshio +matka postupně vyvraždí. Hlavním hrdinou snímku je člověk, který přichází zvenčí dohlédnout na někoho z obyvatel domu. V Ju-on je to učitel, který se jde ptát na Toshia. V Ju-on: The Grudge i v The Grudge pak zdravotní sestřička kontroluje stav staré dámy, která již patří k novým nájemníkům.Ju-on 2 je specifický v tom, že ze 76 minut jich rovnou 30 pochází přímo z původního Ju-on.
Jediný Ju-on 2: The Grudge zažité schéma trochu převrací tím, že bere Toshia mnohem víc do ulic a scénář obohacuje o takové prvky jako je televizní show o onom prokletém domě.
Od Kruhu se Ju-on liší především absencí hlubšího pátrání po motivu hrůzy, a tedy i menším akcentem na akci. Situaci naopak zahušťuje rafinovaná hra s časovými osami, která zůstala zachována i v nejnovějším remaku.Hrůzu v Ju-on nenahání jenom Toshiův bílý make-up, nebo matka, která se plazí dolů ze schodů. Shimizu dům zabydlel černou kočkou.
Shimizu: (pro Horror.com) “Na rozdíl od Evropy nebo Ameriky v Japonsku černá kočka smůlu nenosí, ale sama černá barva poněkud smolná je, protože jde o barvu smrti a pohřbů.“
Kočičí mňoukání a výhružné chrčení předcházejí každé setkání s démonem. A to i na úkor hudby, která je především v původním Ju-on velmi minimalistická, a tím se podílí na nezapomenutelné atmosféře snímku.
