Mladší a méně slavný bratr Ralpha Fiennese. A také herec, jenž se stal obětí své nejslavnější úlohy – hrdiny historické romance Zamilovaný Shakespeare (1998). Těch historických, obvykle životopisných, látek by bylo moc i na herce mnohem starší a zkušenější, než je Fiennes. Vidět jsme ho už mohli například v Královně Alžbětě (1998) anebo v Lutherovi (2003), oklikou se vrátil také k Shakespearovi, když se představil v Kupci benátském (2004).
Joseph Alberic Fiennes se narodil 27. května 1970 v anglickém Salisbury jako poslední ze sedmi potomků v umělecky založené rodině fotografa Marka a spisovatelky Jinni Fiennesových. Osudem většiny jejich dětí se stalo divadlo a film. A Joseph v tomto směru neměl být žádnou výjimkou. Kromě něj a Ralpha se mezinárodního uznání dostalo také Marthě Fiennesové, jež režírovala filmy Oněgin (1999) a Chromophobia (2005). Další bratři a sestry výraznějšího úspěchu v herectví nedosáhli, alespoň v amatérské podobě se mu však věnují nebo věnovali všichni. Nejmladší z rodu Fiennesů zamířil za svým hereckým snem brzy a především odhodlaně – v šestnácti letech opustil školu, aby si na živobytí vydělával jako garderobiér v londýnském National Theatre a vedle toho herecky působil v Young Vic Youth Theatre. Klasické dramatické vzdělání poté získal v Guildhall School of Music and Drama (studia završil v roce 1993). Následující dvě sezony strávil jako člen Royal Shakespeare Company, kde exceloval v ústřední roli Ježíše v dramatu Denise Pottera Syn člověka.
Po vzoru svého bratra začínal u filmu v rolích romantiků a rozervanců. Debutoval jako dekadentní homosexuál Christopher v Bertolucciho Svůdné kráse (1996). Následovala první titulní role, a to v zašmodrchané romanci o milostných zmatcích pohledné Američanky (Monica Potterová) Martha, Meet Frank, Daniel a Laurence (1998). A poté už přišel na řadu mladý William Shakespeare, toho času píšící Romea a Julii a pokukující po dívce s hereckými ambicemi Viole (Gwyneth Paltrowová). S diváckou popularitou romance Zamilovaný Shakespeare (1998), kterou ještě zdůraznilo sedmero Oscarů, se svezl i do té doby takřka neznámý protagonista. Nutno ale dodat, že po herecké stránce Fiennese zastínili představitelé šťavnatých vedlejších rolí Judi Denchová, Geoffrey Rush nebo Tom Wilkinson. Zasvěcení pak mohou potvrdit, že nejlepším Fiennesovým Shakespearem je ten divadelní – Joseph slavného alžbětinského dramatika ztělesnil už v životopisném dramatu Petera Whelanda The Herbal Bed. Dovršení Fiennesova „romantického“ období znamenal další historický snímek Královna Alžběta (1998) a v něm úloha královnina milence Roberta Dudleyho.
S novým tisíciletím se Joseph Fiennes zbavil nálepky představitele citlivých duší – jeho hrdinové značně přitvrdili. Pokles obliby u ženské části publika ruku v ruce s nezdařeným výběrem rolí ale znamenaly razantní ústup ze slávy. O výraznější roli Fiennes nezavadil, ať se objevoval v režisérských exhibicích (politruk Danilov ve válečném velkofilmu Jeana-Jacquese Annauda Nepřítel před branami; americký kovboj Elijah, žijící v Makedonii ovládané Turky, v historickém „easternu“ Milča Mančevského Dust), anebo v tuctových žánrových titulech, jež měly být postaveny na hereckých výkonech (horolezec s podivnou minulostí Adam v thrilleru Zabij mě něžně; schizofrenik Neil v hořké komedii Running with Scissors, vyšetřovatel Michael v černé komedii Darwinovy ceny). Ještěže jej ze zakletí mohli vysvobodit Shakespeare a historická životopisná dramata. Ve výpravné adaptaci Kupce benátského (2004) se vrátil k úlohám milovníků – ti však v shakespearovských dramatech často bývají upozaděni ostatními postavami. A platí to dvojnásob, když je hrají Jeremy Irons nebo Al Pacino.
Dvou snímků životopisných s Josephem Fiennesem jsme se nedávno dočkali, hned tři další se na nás chystají v roce příštím. Ty dosud hotové bohužel patří mezi pestré ilustrace osudů svého hrdiny, jimž dominují hlavně opulentní kulisy a kostýmy. Platí to zejména o německém velkofilmu Luther (2003), věnovaném reformnímu knězi Martinu Lutherovi. Drama Man to Man (2005) o antropologovi Jamiem Doddovi, který ve druhém polovině devatenáctého století zkoumal kmen Pygmejů, přece jen hlubší ideový přesah nabízí – jeho humanistický odkaz je více než zřejmý. Zploštění charakterů se ale nevyhnulo ani tomuto filmu. Vtctovou lovestory se proměnil Rudý Baron (2008), velkofilm o německém pilotovi z první světové války Manfredu von Richthofenovi. Nezbývá tedy než doufat, že právě vznikající tituly budou vydařenější a herecky vděčnější. Jsou jimi dramata Goodbye Bafana, věnovaný osobnímu bachaři Nelsona Mandely Jamesi Gregorymu, a Vivaldi, kde Fiennes ztělesní italského hudebního skladatele Antonia Vivaldiho.
