Narodil 26. února roku 1932 v americkém městečku Kingsland v Arkansasu, ale vyrůstal v Dyess, kde od svých pěti let pracoval svoji rodinou na bavlníkové farmě. V krvi mu (částečně) kolovala indiánská krev Cherokee, což zmiňuje kupříkladu v koncepčním albu Bitter Tears.
Ze své rodiny měl Johnny nejblíže k bratru Jackovi. Ten byl ale v roce 1944 téměř přestřižen půli farmářskými stolními nůžkami a nikdy nebylo vyjasněno, zda šlo o nehodu, nebo to byl úmysl. Krátce poté totiž ze stodoly, kde k Jackovu úmrtí došlo, viděli prchat muže. Johnny později přiznával, že smrt svého bratra cítí jako svou vinu, protože v onen den byl zrovna rybařit. Hrát a zpívat začal Johnny už ve mladí, tehdy ještě ovlivněn gospelovou hudbou a rádiem. Svoji hudbu uplatnil i ve školním rozhlase.
Vojenskou službu si Cash „odkroutil“ v Západním Německu jako rádiový operátor. Inspirován projekcí brakového filmu Inside The Walls of Folsom Prison skložil jednu ze svých nejpopulárnějších písní – Folsom Prison Blues. Po ukončení služby se oženil s Vivian Liberto. To už se psal rok 1954 a Cash se právě tehdy usazuje v Memphisu. Setkává se s vydavatelem Samem Phillipsem a nabízí mu svou hudbu k vydání na desce. Phillips ho ale se slovy „Přijď s něčím, co můžu prodat!“ posílal domů. Cash se tedy přestal orientovat na gospel a pod vlivem folku a country píše skladby Hey Porter a Cry Cry Cry, o které už Phillips projeví zájem. Vycházejí na singlu v roce 1955 a zaujímají slušné místo v žánrových country hitparádách.
S následující nahrávkou I Walk The Line se dostává na první místo hitparády. Dochází k podpisu smlouvy s Columbia Records a singl Don´t Take Your Guns to Town se pak stává jeho největším hitem z té doby.
Cash tou dobou již měl tři dcery – Kathleen, Cindy a Taru. Ale kvůli jeho nekonečnému koncertování jeho manželství upadalo a po milostném románku požádal o ruku June Carterovou; vzali se v roce 1968. Turné a koncerty však nebyly jedinou příčinou jeho neúspěchu v prvním manželství. Již od šedesátých let se totiž potýkal se závislostí na amfetaminech a barbiturátech, a samozřejmě i na alkoholu. Napsal o tom píseň Ring of Fire (Prsten z ohně), což měla být metafora k jeho závislosti, ze níž se mu nedařilo dostat. A když si ještě přibral do party heroin a kokain, brzy byla na světě legendární skladba Cocain Blues. A taky tu bylo Cashovo zatčení na hranici s Mexikem, přes kterou si to šinul s taškou plnou narkotik. Po smrti několika blízkých přátel se pak pokoušel o dlouhou samo-léčbu. To ale není nikdy snadné a k abstinenci ho přiměla až automobilová nehoda, kterou se štěstím přežil. V sedmdesátých letech se obrací na náboženskou víru.
Od roku 1969 do roku 1971 měl Cash ve vysílání televizní stanice ABC vlastní The Johny Cash Show. Do pořadu si zval kolegy z branže i zajímavé začínající umělce. Objevili se tu např. Neil Young, the Monkees, Kris Kristofferson či Bob Dylan, se kterým později společně hrál i některé své a jeho písně. Mezi fanoušky dodnes koluje bootleg z jejich živých představení a společná verze I Walk The Line samozřejmě nechybí. V roce 1971 také vznikkla jeho píseň Man in Black, v níž vysvětluje zálibu v neustálém odívaní černého obleku. „Nosím černou za chudáky a utlučený sněhem, žijící v naději a hladu na okraji města, za vězně co dlouho pyká za svůj zločin ...“ Stejný název nese i jeho autobiografie, která vyšla v roce 1975.
Společně s přítelem a filmařem Billym Grahamem napsal scénář k filmu The Gospel Road (o životě Ježíše Krista) a zároveň se stal jeho vypravěčem. S filmaři spolupracoval pak ještě několikrát, kupříkladu měl role v seriálech Columbo, Dr. Quinnová. Propůjčil hlas svému cameo v jedné z epizod kresleného seriálu Simpsonovi. Dostával i menší role v televizních filmech.
Roku 1980 vstupuje do Síně slávy Country hudby, pokračuje v hraní, jede společné turné s Williem Nelsonem i Krisem Kristoffersonem. V roce 1983 přicházejí vážné žaludeční potíže. Při lékařské prohlídce v roce 1988 lékaři objevili i srdeční problémy a Cash musel podstoupit operaci srdce – dvojitý bypass. Po operaci prohlásil, že byl velice blízko smrti a měl krásné vidiny nebe. To, že se nakonec probral, ho jen naštvalo! Po rekonvalescenci Cash spolupracuje s U2 na skladbě The Wanderer z alba Zooropa a podepisuje smlouvu s Rickem Rubinem. Pod jeho dohledem natáčí desku nazvanou American recordings, ta vzniká přímo v jeho obýváku. Po vydání kritici nešetřili chválou, video ke skladbě Delia´s Gone rotovalo na MTV a ve finále získal Cash cenu Grammy za nejlepší folkové album roku 1994!
O dva roky později vznikla deska Unchained. Následovaly další ceny Grammy a spolupráce s Beckem, Soundgarden, Tom Petty and the Heartbreakers či Red Hot Chilli Peppers. Na desce American IV: The Man Comes Around (2002) pak Cash zabodoval svým coverem skladby Hurt od industriálních Nine Inch Nails. Klip k Hurt se dokonce stal vítězem ceny MTV za nejlepší video. V tomto velice úspěšném období (Cashovi bylo již 70 let) pro něj však přichází životní katastrofa, nemoc jeho manželky June (o rok později umírá po nezdařené operaci srdeční chlopně). Na její přání Cash pokračuje ve skládání a nahrávání a prohlašuje, že to je to jediné, co ho po smrti ženy drží na nohou. Odehraje ještě i několik utajených koncertů. Na posledním z nich 5. července 2003 čte veřejně své zápisky o June. Říká také, že její duše na něj stále dohlíží a že už se těší, až budou opět spolu.
Johnny Cash zemřel 12. září 2003 na selhání plic při hospitalizaci v místní Baptistické nemocnici v Nashville.
