Skupina mladých teenagerů z Prahy se rozhodla před několika lety natočit ve vlastní produkci hraný videofilm. Vybrali si dílo známé, ba uctívané: román Pes baskervillský od Sira Arthura Conana Doylea. Realizační těžkosti, u dobové historické látky běžné, je nijak neodradily. Role připadly členům štábu a známým. Jedinou hvězdou, v té době vlastně už profesionálním hercem, byl Vojta Kotek, jenž získal roli mladého Baskervilla a ujal se víceméně i režie. Celý příběh je od začátku koncipován jako sen mladíka (Jan Melíšek) jedoucího pražskou tramvají. V ní se on sám promění v Holmesova přítele a kronikáře doktora Watsona, lidé kolem něho zas v postavy viktoriánské éry. A pak se rozběhne, ve shodě s předlohou, detektivní příběh rodové msty, jehož rozluštění je úkolem pro slavného detektiva.
Ve shodě s Doyleovým románem probíhá i v snímku nejprve seznámení s případem prostřednictvím doktora Mortimera. Následuje příjezd mladého dědice baskervillského panství z Ameriky a jeho pobyt v Londýně (zde vstupuje do příběhu Vojta Kotek). Scény z viktoriánského prostředí jsou řešeny vhodným výběrem interiérů, reály ulic budov a nádraží spíše opisem a nadsázkou (ta se uplatní zejména v jedné z pamětihodných scén – příjezdu „poameričtělého“ Sira Henryho Baskervilla na nádraží). Vynechána je vizuální retrospektiva Mortimerova vyprávění včetně legendy o zlotřilém Hugovi Baskervillovi. A pak již následuje vcelku věrný vývoj příběhu. Nechybí služebný pár Barymooreových, smrt trestance Seldena, Holmesovo cikánské inkognito ani návštěvy Stapletonových, zejména Beryl.
Překvapivě dobře je zvládnuta technická stránka celé věci. Zvuk má vyhovující kvalitu. Střih dodržuje logiku vyprávění včetně návaznosti sekvencí, zvraty v ději nepostrádají důraz překvapení. Kompozice obrazu je místy skutečně profesionální a využívá charakteristické vlastnosti prostředí. Největší možné úskalí – blata – se podařilo docela dobře vyřešit natáčením v podzimní nevlídné krajině. Notnou dávku humoru a překvapení obsahuje vyvrcholení příběhu se zjevením legendárního psa rodu Baskervillů. Animované úvodní titulky oživují snímek a naznačují jeho parodistickou polohu.
Vojtěch Kotek nijak nezneužívá postavení mladé hvězdy a bere své kolegy jako sobě rovné. Z dalších herců je nejpřirozenější Jan Melíšek jako dr. Watson. S obtížnou rolí slavného detektiva se Petr Oplatka vyrovnal se ctí, byť mladistvá tvář pronášející moudré sentence může jen těžko naplnit tradiční holmesovskou představu. Ostatní postavy dostaly svou hmatatelnou podobu, aniž by na sebe strhávaly pozornost na úkor hlavních protagonistů. Výraznější a trochu ďábelštější mohl být Stapleton. Největší slabinou dílka je neškolená mluva, svazující dialogy a monology do škrobenosti jednoduchého ochotnického představení. Tomuto stylu se, ku prospěchu celistvosti, částečně přizpůsobuje i Kotek.
Naivní herecký styl ovšem posiluje nadsázku, s níž je příběh vyprávěn. Dramatická úskalí v slavném románu skrytá („neodhalitelnost“ Holmesova inkognita, Stapletonovo průhledné přetvařování aj.) ztrácejí stín nevěrohodnosti a získávají komický náboj. Ten umocňují i docela profesionálně zvolené rekvizity, kostýmy a masky.
Pokud by tvůrci toto svoje amatérské dílo, jemuž věnovali mnoho svého času a nápadů (natáčení trvalo téměř dva roky), uvedli v kinech, která promítají filmy z DVD, do značné míry by uspěli. Jednak nezvyklostí a originalitou, ale i kvalitou. Oproti mnohým českým snímkům vyprodukovaným za miliony má Dr. John H. Watson na stopě humor, sebeironii i skutečný příběh. Velkým lákadlem je tu i neobvyklá role jednoho z nejoblíbenějších českých herců současnosti – Vojty Kotka.
