Neprávem přehlížena zůstává Joan Allenová, jedna z nejvýraznějších hereček své generace. Kdo si jen tak z hlavy vzpomene, že byla už třikrát nominována na Oscara? Usilovala o něj za historická dramata Nixon (1995) a Čarodějky ze Salemu (1996) a za politický thriller Kandidáti (2000). Přes nenápadné úlohy se propracovala až k hereckému typu úspěšné a morálně pevným profesionálkám, útočícím na ty nejvyšší posty: v Kandidátech je senátorkou Laine Hansonovou, uchazečkou o post americké viceprezidentky, v thrillerech Bournův mýtus (2004) a Bourneovo ultimátum (2007) zástupkyní ředitele CIA Pamelou Landyovou.

Joan Allenová se narodila 20. srpna 1956 v Rochelle, stát Illinois, a vyrůstala jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině majitele čerpací stanice. V dětství se prý potýkala s plachostí takřka patologickou, přesto na závěr střední školy byla svými spolužáky zvolena jako největší kandidát budoucí slávy a věhlasu. Tuto volbu potvrdila. Od mládí byla nadějnou muzikantkou. Introvertní povaha jí pomáhala studovat a vžít se do odlišných charakterů. Klasické herecké vzdělání získala na Northern Illinois University v roce 1976, o rok později ji nalézáme jako zakládající členku známého chicagského souboru Steppenwolf Theatre Company. Doporučil ji sem John Malkovich. Získala celou řadu divadelních cen, kromě jiného Tony za broadwayské představení dramatu Spalte to a Theatre World Award za Fuggardovo drama A slavík zazpíval. Na rozdíl od mnoha hereckých hvězd dává přednost divadlu před filmem. Také proto nalezneme v její filmografii za dvacetiletou kariéru pouze třicet položek.

Před kamery vstupuje v roce 1985 díky romantické minisérii Evergreen, ještě téhož roku debutuje i na plátnech díky detektivní tragikomedii Nebezpečné situace. Představila se též v úloze slepé Reby, již zbožňuje sériový vrah Dollarhyde (Tom Noonan), v krimithrilleru Lovec lidí (1986) – tuto roli po ní o šestnáct let později zdědí Emily Watsonová v Červeném drakovi (2002). Sama Allenová se na svou úlohu připravovala opravdu zodpovědně: strávila několik týdnů ve škole pro slepce, kde si s páskou přes oči osvojovala jejich dovednosti. Tomuto přístupu k herectví je věrna dodnes.

Od počátků své filmové kariéry patřila k oblíbenkyním Francise Forda Coppoly. Ten jí rychle po sobě svěřil dvě výrazné úlohy: v romanci Peggy Sue se vdává (1986) ztělesnila kamarádku titulní hrdinky v podání Kathleen Turnerové, v životopisném dramatu Tucker: Člověk a jeho sen (1988) je pro změnu manželkou automobilového vizionáře (Jeff Bridges). Právě zde začíná její dlouhá série žen z domácnosti, jejichž život spočívá ve výchově potomků a podporování manžela, právě stojícího na křižovatce osudu. Vždyť se v obdobné úloze objevuje v televizním Bez varování: Skutečný příběh Jamese Bradyho (1991) o tiskovém mluvčím prezidenta Ronalda Reagana Bradym (Beau Bridges), který byl při atentátu na svého šéfa postřelen a ochrnul. Následovalo drama Nevinné tahy (1993) o geniálním dětském šachistovi Joshovi (Max Pomeranc) a jeho pouti za sportovní slávou. Melodrama Ethan Frome (1993) tento princip obrací naruby – starostlivý Ethan (Liam Neeson) zde pečuje o nemocnou choť Zeenu (Allenová).

V duchu striktních žen, svým povoláním manželek, se nesla také velká herecká série Joan Allenové z let 1995-98. Od tohoto období je jednou provždy zakotvena v pozici morálního pilíře, jež je zklamáván selháním svých mužů. Takovou byla Pam Nixonová, prožívající manželův (Anthony Hopkins) politický skandál. V dramatu Nixon (1995). Stejně trpně může přihlížet i manželově (John Travolta) posedlosti dopadnout psychopatického zločince (Nicolas Cage) v akčním thrilleru Tváří v tvář (1997). Do této skupiny patří také dvě podváděné ženy: Elizabeth Proctorová v historickém dramatu Čarodějky ze Salemu (1996), jejíž muž (Daniel Day-Lewis) byl zhrzenou milenkou (Winona Ryderová) obviněn z čarodějnictví a upálen, a Elena Hoodová, jež odmítá žít obdobně nevázaným životem jako manžel Ben (Kevin Kline), ve společenské sondě Ledová bouře (1997). Za symbolický vrchol pak může být považována dokonalá hospodyňka Mary Sue v satirické komedii Pleasantville: Městečko zázraků (1998).

S novým tisíciletím se Joan Allenová ve svých úlohách začíná emancipovat. Její hrdinky již nejsou tak pevně svázány se svým partnerem. Typickým příkladem je senátorka Laine Hansonová, které rodina vůbec nic neříká a naopak je dokonalou kariéristkou. Díky tomu se má tato žena stát viceprezidentkou. Rodící se sexuální skandál však má její cestu na vrchol ohrozit. To je náčrtek děje politického thrilleru Kandidáti (2000), který i těm největším škarohlídům dokázal, že Allenová není pouze ženou vedlejších úloh, ale sama může stanout v centru příběhu. Další ženu naplno oddanou své profesi ztělesnila v dramatu Když obloha padá (2000). Její reportérka Sinead Hamiltonová, pouštějící se bez bázně a hany do pátrání v irském podsvětí, byla založena na osudu Veronicy Guerrinové. Třetí podobnou figurou, do níž se Allenová pustila, je precizní zástupkyně ředitele CIA Pamela Landyová v thrillerech Paula Greengrasse Bournův mýtus (2004) a Bourneovo ultimátum (2007). Z její postavy přímo vyzařuje čest i odhodlanost, a tak není divu, že ji ústřední hrdina (Matt Damon) zvolí jako svoji spojenkyni. Ve futuristickém thrilleru Rallye smrti (2008) pak zosobnila vězeňskou ředitelku Henneseyovou, bezohlednou manipulátorku, jež neváhá jít přes mrtvoly - doslova.

Herecky neméně vděčné jsou ovšem také úlohy stárnoucích, citově vyprahlých žen. Lásku nachází hrdinka romance Yes (2004), a to v libanonském lékaři (Simon Abkarian). Civilizačněkritická stránka filmu i nápad využít v dialozích jambický pentametr herecké snažení protagonistů ale spíše uzemňovaly. Psychologické drama Druhá strana mince (2005) Allenovou coby středostavovskou Terry Ann staví do rozpolcené pozice ženy sžírané nenávistí vůči bývalému partnerovi (Danny Webb) a zároveň hledající cestu k osamělému sousedovi (Kevin Costner). A tak štěstí dosáhne pouze Arlene z melodramatu Off the Map (2003), dávno smířená s depresemi svého manžela (Sam Elliott).

S úsměvem u komisních hrdinek Joan Allenové příliš nepočítejme. Její postavy už dávno vědí, že život není peříčko, a podle toho k němu také přistupují. Allenová přesvědčivě ukazuje všechny touhy, jež jsou vlastní každé obyčejné ženě. Právě takové hrdinky se během let stala Joan Allenová specialistkou. Hvězdná sláva na nikterak efektní, zato však osvědčenou a uznávanou herečku asi už nečeká. Cestu k některému z prestižních ocenění má ale ještě otevřenu, jak naznačuje snad každý z jejích výkonů. Přesvědčte se o tom co nejdřív sami...