Jméno filmového skladatele Jamese Newtona Howarda je spojeno například se soundtrackem k filmu Uprchlík (Fugitive). Výrazné dechové party podložené skvělými smyčci, originálním klavírem a dokreslené lehkým doprovodem na bicí jsou víceméně základním kamenem i pro Howardův aktuální počin The Interpreter. Bohužel mu chybí tak 80 procent invence, kterou vložil do Uprchlíka či lecjakého jiného thrilleru (např. Dokonalá vražda), nemluvně o milnících typu Vyvolený nebo Znamení...

K uvedenému tentokrát přibylo ještě kapánek elektroniky, Howardovi je ale nutno připsat ke cti, že jí neplýtval a jen decentně některé skladby podkreslil cvrkotem ze sampleru a občasnou smyčkou. V několika málo skladbách (Drowning Man Trail, End Credits) se najde i exotický vokál Afričana Atalaga a sem tam i pro Howarda nezvyklá flétna, ovšem s takovým tím vyšeptaným zvukem jak ze starších děl Jerryho Goldsmithe (např. vyklidněné pasáže z Přichází satan či Motýlka).

První skladba cédéčka nazvaná Matobo má osm minut, ale v její první polovině Howard straší plazivou a nevýraznou temnotou. Nakonec přijde zlom a dočkáme se klasického thrillerového znejišťování, obaleného do uvedené orchestrace. A takhle to pokračuje až do sedmé skladby, kdy hudba začíná pomalu nabírat obrátky a lehce zakčňuje.

Zajímavá je skladba Silvia Showers, typická napínavka, při které někdo někde něco dělá za zavřenými dveřmi, někdo jiný se pomalu blíží k oněm dveřím, čas se krátí – však to znáte... Zde zaujmou kvalitně naaranžované bicí a jiné perkuse, ale i celkový charakter. Ostatně s touto skladbou je to jako s těmi zmíněnými scénami. Už jste to x-krát viděli někde jinde, ale vždy se necháte rádi napínat.

Za nejlepší považuji dvě předposlední, nejakčnější skladby Assassin a Zuwanie Arrival At Un, které jasně naznačují, jaké styl tu Howardovi seděl nejvíc.

Verdikt: Howarda už jsem mockrát zastihl v lepší formě...

Hodnocení: 40 %