Na jeden scenáristický a dva herecké Oscary nominované americké drama Jako malé děti je navzdory svému názvu určen dospělému publiku – pojednává o problémech dospělých lidí. Natočil jej režisér Todd Field, jenž na sebe upozornil již rodinným dramatem V ložnici (2001). Také jeho druhý film, který je adaptací satirické, epizodicky strukturované literární předlohy Toma Perrotty, prolíná romantické okamžiky s násilnými momenty a může se opírat o trojrozměrně napsané postavy i o znamenité výkony jejich hereckých představitelů.
Ústředními aktéry filmu o tajemstvích na středostavovském předměstí jsou dva svými „oficiálními“ partnery opomíjení třicátníci uvěznění sice ve stabilních, přesto však nepříliš funkčních manželstvích. Půvabná matka malé dcerky Sarah (Kate Winsletová) se pokouší vzepřít osudu „zoufalých manželek“ v úpravném, ale pokryteckém prostředí amerického předměstí, do něhož se přistěhovala. Narozdíl od sousedek sice občas zapomene vzít své dceři na hřiště svačinu, oproti nim ale ještě nezapomněla, jaké měla před svatbou sny. Právě u houpaček se seznámí se sympatickým „králem plesu“ Bradem (Patrick Wilson), jehož mravokárné paničky tajně obdivují. Pohledný muž sem chodí se synkem, neboť rodinu živí jeho manželka: krásná, úspěšná, ale chladná dokumentaristka Kathy (Jennifer Connellyová). Třetí klíčovou postavou mozaiky je propuštěný pedofilní exhibicionista Ronnie (Jackie Earle Haley), jenž žije se svou starou matkou. A právě on se stává terčem zamindrákovaného a xenofobního „chlapáka“ Larryho, který si založením „domobrany“ kompenzuje, že totálně selhal v roli manžela, otce i živitele rodiny (bývalého policistu hraje Noah Emmerich).
Snímek Jako malé děti však není filmem o nevěře, ani o pedofílii, ale o vyčerpanosti partnerských vztahů a o touze nesmířit se s nenaplněným životem. (Osud nespokojené vdané ženy, která si připadá chycená do pasti, avšak stále má možnost volby, je ilustrativně demonstrován rozborem románu Paní Bovaryová). Tragikomické drama, jehož dějové linky spojuje jemně ironický „literární“ komentář, by lehce mohlo sklouznout do uslzeného melodramatu, režisér však má tento „nebezpečný materiál“ plně pod kontrolou. Scénář vstřebává letmé ozvěny snímků typu Americká krása a Štěstí (a v závěru navíc Hemingwayovy povídky God Rest You Merry, Gentlemen z roku 1933), není ale jejich epigonem.
Tři hlavní postavy jsou velmi pečlivě propracovány, některé figury však místy sklouzávají téměř ke karikatuře (platí to jak pro „slepičí“ sousedky, tak především pro manžela Sarah, o kterém se diváci nedozvědí nic jiného, než že je byznysmenem, jenž se ukájí s kalhotkami na obličeji u internetového porna). Na Oscara nominovaná Kate Winsletová dodala v manželství se dusící Sarah svůj přirozený půvab barokních tvarů. Střídmými gesty i mimikou vyjadřuje směsici zmatku, ostychu i touhy ženy, která v manželství se zaneprázdněným mužem přestala pociťovat, jaké to je být někým „chtěná“, a která dokonce už ani netuší, jakou má velikost plavek. (Winsletová je ale až příliš krásná na „neatraktivní“ Sarah, jež při pohledu na „dokonalou“ manželku svého milence nechápe, že si s ní mohl něco začít.)
Patrick Wilson (zaujal rolí mučeného pedofilního fotografa v psychothrilleru V pasti) přesně vystihuje charakter inteligentního, ale nezralého muže, jenž je ze všech aktérů tím největším dítětem. Muže, jenž není schopen dodělat právnické zkoušky a nechává se držet na uzdě jako malé děcko od mnohem schopnější partnerky. Pro něhož je poznávání nového těla stejně vzrušujícím dobrodružstvím, jako si zkusit na skateboardu sjet zábradlí na schodišti. V roli sexuálně zdeformovaného vyvržence podává obdivuhodný výkon rovněž na Oscara nominovaný Jackie Earle Haley: v defektované duši Ronnieho dokáže najít záblesky citlivosti i zoufalství (Ronnie je vlastně také jako malé dítě). Autoři se nedopustili té chyby, aby z Ronnieho udělali oběť vzbuzující soucit. Scény, v nichž matky v hysterické hrůze vyhánějí své děti z plaveckého bazénu, do něhož pedofil vleze, jako by tam plaval žralok, či sekvence, v níž se na inzerát seznámí s psychicky labilní ženou, před níž začne masturbovat (!), tak patří k nejmrazivějším okamžikům celého filmu.
Snímek je postaven na mnoha autentických detailech, díky kterým se z jednoho nevinného polibku a melancholických podání rukou neodvratně zrodí vášnivá láska – a které jsou přesně odpozorovány ze života. Scéna, ve které Brad položí touchdown, načež Sarah na prázdné tribuně vybuchne v nadšený jekot, dokonale zachycuje ony zdánlivě banální okamžiky, díky nimž lidé na milostné křižovatce činí zásadní rozhodnutí. Inteligentní drama naštěstí nedevalvuje happy endem. Ttragický konec je nečekaný, i když poněkud chtěně vyhrocený moralistními zvraty motivace všech klíčových protagonistů.
