Panuje rozšířené přesvědčení, že stárnoucí ženy by neměly podnikat nic, co by narušovalo jejich důstojnost. Zvláště tabuizovaná je sexuální sféra, která pro pozdější věk – a zvláště u žen – je považována za cosi nepřístojného, ba nežádoucího. Jenže citové potřeby či hmotná situace občas způsobí prolomení těchto tabu. Zejména anglické filmy (Bílá vdova, Vera Drake – žena dvou tváří, Matka) se těmito tématy zaobírají. Sem spadá i nový anglický snímek Irina Palm.
Režisér a spoluscenárista Sam Gabarski svému příběhu vtiskl zřetelný sociální rozměr: chudé rodině z předměstí scházejí peníze na zajištění náročné operace, kterou by mělo podstoupit malé děcko. Babička Maggie (Marianne Faithfullová) zoufale shání jakoukoli práci. Po vnitřním přemáhání přijme výnosnou zakázku v Sexy Worldu v Soho. Má poskytovat „ruční“ sexuální služby zákazníkům (ti jsou skryti za stěnou a otvorem prostrčí jen penis). Po překonání psychických zábran se žena, pověstná heboučkým, jakoby sametovým stiskem prstů, vypracuje na nejžádanější pracovnici. Stane se proslavenou pod pseudonymem Irina Palm. Ale také zažije ostouzení od své rodiny i známých, když se provalí, kde pracuje. Donedávna pokorná a neprůbojná žena však paradoxně získá sebevědomí i ráznost v počínání, překoná dosud vynucované pokrytectví, rozhodnuta dostát všem závazkům.
Maggie ani v otupujícím prostředí (úderné opakování rytmizovaných pohybů, za zvuků slastného hekání) neztratí svou soucitnost, ochotu pomoci. Ovlivní nejen svou mladičkou spolupracovnici, která ji zaučovala a později byla propuštěná, ale především již zcyničtělého majitele celého podniku Miki (Miki Manojlović). Ten se pak rozpomeneme i na jiné hodnoty než počítání zisku. Před Maggii, jejíž nesnadná minulost promžikne jen v několika narážkách, lidé otevírají své nitro, zpovídají se ze svých zklamání, ze zmarněných očekávání, z okoralosti, kterou přijali jako ochranou slupku před nepřízní osudu.
Gabarski choulostivé téma pojednal decentně, bez skandálnosti. Kamera nedychtí po lascivních detailech, jen otevřeně, s jistým zevšedněním pohlíží na poskytované služby. Režisér vynalézavě, někdy i vtipně domýšlí změny, které nové povolání hrdince přineslo. Není to jen namožená paže („penisový loket“), ale třeba také úpravy strohé pracovní kabinky, kam si v podstatě maloměstsky založená žena donese předměty ze svého bytu.
Ač se úvodní sociální akcent rychle rozplývá, nahradí jej divácky atraktivní přizpůsobování se nové roli, s níž se hrdinka zprvu jen obtížně vyrovnává. V náznacích jsou zachyceny napjaté vztahy mezi snachou a tchyní, hrdinčiným synem raději trpně uhlazované. A je to právě on, kdo první v afektu vysloví zdrcující odmítnutí matčina počínání i její oběti, snacha je smířlivější. Film Irina Palm by rád přesáhl melodramatické vymezení, avšak idylické nazírání na vyprávěný příběh a jeho souvislosti mu vtiskuje do jisté míry pohádkový rozměr.
Příběhu dominuje herečka (a uznávaná zpěvačka) Marianne Faithfullová, narozena 1946. Před bezmála čtyřmi desetiletími jsme ji mohli vidět jako vnadnou Dívku na motocyklu, ale spíše si ji vybavíme jako stárnoucí ženu z jiného sexuálně vyhroceného dramatu Intimita, nebo coby císařovnu z Marie Antoinetty. Jistě musela prokázat dostatek odvahy, aby takovou úlohu přijala. A zvládla ji elegantně, spontánně se převtělila do důchodkyně žijící na hraně existenčního minima, marně žádající banku o další půjčku. Drobnými gestickými i mimickými miniaturami jsou rozpaky při úvodním seznamování s budoucí pracovní náplní.
Faithfullová dobře postihla, jak se Maggie vědomě vzdává posledních zbytků středostavovské pýchy, jen aby pomohla vnukovi k vyléčení. Pracuje s proměňujícím se nasazením hlasu od prosebně kuňkavého, omlouvavého až ke vzdorovitému, postřehneme i obměnu slovní zásoby, obohacené i výrazy, které by ještě nedávno odmítala pronést. Její Maggie ztrácí ostýchavost: zvědavým přítelkyním, před jejichž dotěrností dosud utíkala, se opováží otevřeně sdělit své poznatky – k jejich závistivému podivu. Magginu přihrbenost při chůzi pak nahradí pohybová ráznost.
Irina Palm je dílko navenek nenápadné, nevtíravé, ve výsledku jistě změkčující, avšak nepokrytě vyzývá, abychom se vyvarovali unáhlených odsudků, pokud nejsme schopni docenit pohnutky šmahem a necitelně odsuzovaného jednání.
