Román H. G. Wellse Válka světů je vděčným zdrojem inspirace. Poprvé vyšel knižně na sklonku 19. století (v roce 1898) a jeho nadčasovost dokladují nejen bezpočetné reedice knihy, ale především filmové adaptace. Ty se datují od roku 1953 po současnost, kdy vyvrcholily Spielbergovým spektáklem Válka světů s Tomem Cruisem. Předcházela ovšem již dřívější zpracování (klasická je verze producenta G. Pala a režiséra Byrona Haskinse z roku 1953). V roce 1938 proslavila Orsona Wellese jeho rozhlasová dramatizace Války světů, během jejíhož vysílání, jak je doloženo, došlo mezi posluchači k docela slušnému zmatku. Hra byla z převážné většiny koncipována jako živá reportáž a představa mimozemšťanů útočících na New Jersey vyvedla dost důvěřivých lidí z míry.
Spisovatel H. G. Wells není jen autorem Války světů. Je podepsán např. i pod Strojem času, Neviditelným mužem a Ostrovem doktora Moreau – všechny byly zfilmovány. V roce 1988 si Válka světů vysloužila seriál (44 dílů), opravdu štědrým byl rok 2005. (Autorská práva na více než sto let starý Wellsův román jsou v USA už public domain.) Když někdo, jako např. zmíněný Spielberg ohlásí produkci snímku, u něhož se dá oprávněně očekávat masový zájem, pospíší si některé z menších studií s natočením jeho nízkorozpočtové varianty. Takový film pak jde rovnou na video, DVD, v obchodech a půjčovnách se tedy objeví dřív než dražší a slavnější "konkurent". Průměrný divák ve výsledku často bezelstně sáhne po „nastrčeném“ titulu. V roce 2005 se vedle Spielbergovy Války světů objevily další dva filmy na motivy Wellsovy sci-fi. Jednak (prý nejvěrnější) adaptace Timothy Hinese, a pak Invaze světů (H. G. Wells' War of the Worlds) režiséra a producenta Davida Michaela Latta, která je předmětem této recenze.
Astrofyzik George Herbert (zjevný odkaz na křestní jméno Herberta George Wellse) má jet se ženou a dcerkou na dlouho slibovaný výlet do Washingtonu. Vědec zná jen svou práci a rodina má stabilně pocit, že je na druhé koleji. Těsně před odjezdem však přijde Herbertovi nečekaná zpráva, že se na oběžné dráze objevilo neznámé těleso. Musí se okamžitě dostavit na pracoviště. Dcerka nešťastně svěsí hlavu a do hlavního města jede s matkou sama (otec při loučení neopomene na „I love you!“). Záhy dojde k marťanské invazi. Po zbytek filmu sledujeme George Herberta, jak putuje za svou rodinou do Washingtonu. Na cestě potkává různé lidi, nakonec přijde na způsob, jak proti Marťanům účinně bojovat.
Film není natočen zrovna strhujícím způsobem. Příběh je poměrně plochý, hlavně se vedou rádoby hlubokomyslné, nevěrohodné dialogy (typické v případě pastora Victora). Dramatické situace postrádají hloubku, jsou vyumělkované a okázale nelogické. Vzhledem k rozpočtu asi nikdo nečeká kvalitu triků na úrovni ILM, nicméně z výtvarného hlediska jsou poměrně hezké mimozemských dopravních prostředků tripodů (zde mají nohou šest a vypadají jako hmyz). Supervizor trikových záběrů William Powlovski má za sebou docela slušnou řádku filmů (Last Action Hero, Alive, Batman Returns, Sleepwalkers, Freejack, Hook, Star Trek VI, Total Recall), takže o výsledku rozhodovalo skutečně jen množství peněz.
Je obtížné udělat film, který bude mít hloubku a současně bude divácký a nebude drahý. Přesně o to se tvůrci pokusili, ale jejich snažení vyústilo v mdlou, zbytečně podprůměrnou podívanou.
