Může se obyčejný člověk zaplést se státní mocí, aniž by přitom ztratil sebe sama? To je otázka, kterou si klade drama Roberta Redforda Hrdinové a zbabělci. Odpověď hledá ve třech paralelních příbězích, které na problém nahlížejí z různých stran.

Příběh první. Je deset hodin východoamerického času a ve Washingtonu se roztáčí další kolečko jednání a diskusí. Mladý republikánský senátor Jasper Irving (Tom Cruise) si na dnešek pozval zkušenou novinářku Janine Rothovou (Meryl Streepová), aby jí předhodil sólokapra: v Afgánistánu zrovna započala nová etapa války s terorismem. Irving si už nyní chystá svou vítěznou řeč a Rothová má být jeho hlásnou troubou.

Příběh druhý. Je devatenáct hodin třicet minut afghánského času a americké jednotky se chystají k výsadku. Úkolem vojska je obsadit opěrné body vysoko v horách a získat tím strategickou výhodu. Jenže i ta nejlepší bojová taktika má v praxi trhliny – to poznají vojíni Arian Finch (Derek Luke) a Ernest Rodriguez (Michael Peña). Společně narukovali do armády. Společně teď leží zraněni, jen s malou nadějí na přežití.

Příběh třetí. Je sedm hodin pacifického času a do kanceláře profesora politologie Stephena Malleyho (Robert Redford) vstupuje jeho student Todd Hayes (Andrew Garfield). Kdysi nadějný a aktivní, dnes notorický absentér. Jsou pouze dvě otázky, na které chce Malley znát odpověď. Kdy ztratil Todd zájem o svůj obor? A co si odnese z vyprávění o Malleyho předchozích studentech Arianovi a Ernestovi…

Nejvíce pravd můžeme slyšet v dialogu studenta se svým profesorem – a zaznívá z úst obou protagonistů tohoto mikropříběhu. Naopak rozhovor ambiciózního senátora a novinářky sestává takřka výhradně z přílivu manipulativních výroků. Senátor Irving se ukazuje jako dokonalý politický profesionál – a perfektní politik je zároveň absolutní cynik. Třetí z příběhů není sám o sobě primárním nositelem idejí. Slouží především jako ilustrace problému, k němuž se oba předchozí dialogy vztahují.

Film láká především na trojlístek hollywoodských hvězd v hlavních úlohách. Každé z postav nabízí odlišnou hereckou šanci. Ale především: všichni jsou ochotni filmu posloužit. Robert Redford si jako profesor Malloy přivlastnil největší moudra, které scénář nabízel – a dovede je přednášet přesvědčivě. Tom Cruise zvládl příslovečného politického oportunistu Irvinga. Nejúplnější postavu získala Meryl Streepová. Má podobu zkušené novinářky Janine Rothové, které senátor svěřuje svůj ofenzivní plán a která jen těžko odráží politikovy optimistické vize. Streepová oživuje typ někdejší idealistky, která o iluze dávno přišla a již dlouhá léta pouze vydělává na hypotéku. Přesto ještě nepřišla o sebereflexi.

Proti slavným stanulo trio mladých herců. Derek Luke a Michael Peña vystupují v úlohách Ariana a Ernesta jako jednovaječná dvojčata, která nepochybují o hranici mezi správným a špatným. Zkrátka dokonalí američtí vojáci. Politikou zhnusený Todd (v podání Andrewa Garfielda, televizní hvězdičky s image zlatého chlapce) vnímá svět v širších souvislostech. V rozhovoru s Redfordovým Malloyem tak nemusí nutně hrát druhé housle.

Z čistě filmového hlediska jsou Hrdinové a zbabělci snímkem nenáročným. Z podstatné části je založen na dialogu „mluvících hlav“. Napětí vychází takřka výhradně z konfrontace názorů. Jindy vytříbená kamera Philippe Rousselota (Oscar za Redfordovo retro Teče tudy řeka, 1992) nemá šanci vyniknout. Několik akčnějších scén z války je lépe nezmiňovat. Pokud tak učiníme, musejí se setkat s kritikou: ze záběrů ční kašírovanost. Filmařsky za současnými trendy Robert Redford, který se k režii vrátil po sedmi letech, zaostává. Oč nenápadnější zvolil formu, tím spíše má naději, že osloví obsahem.

Od Redforda, který se nikterak netají svými levicovými a pacifistickými názory, se očekával snímek odsuzující současné americké působení v Iráku a v Afghánistánu. Výsledek je odlišný. Vrstevnatý. Anebo kompromisní. To záleží na úhlu pohledu. Redford vyzývá k angažovanosti. Buďte provokativní, usilujte zlepšit svět. Anebo na sebe vezměte riziko, jděte do armády a počítejte s tím, že zemřete kdesi v asijské pustině. Ale hlavně za něco bojujte! To je patriotické. Nejhorší by bylo, kdybyste upadli do letargie. Tak nějak to Redford asi zamýšlel. Jeho poselství je ale zastřeno. Může za to heroická třetina o studentících, kteří dobrovolně zamířili do války. Jsou Hrdinové a zbabělci v konečném důsledku snímkem válečným, anebo protiválečným? Verbují mladé muže a ženy do vojska, nebo burcují k samostatnému přemýšlení, na jehož konci musí být opovržení touhle podivnou válkou? Na to si už musí každý divák odpovědět sám za sebe.