Banda těch nejhorších a nejhloupějších zelených mozků, co kdy sloužila pod vlajkou s hvězdami a pruhy. Versus tlupa krvelačných mutantů, na jejichž straně je nadlidská síla i znalost prostředí. Favorit je jasný a svou pozici v tomhle souboji na život a na smrt hodlá potvrdit. To je ve stručnosti příběh hororu plného akce, tělních tekutin a hlouposti – toho posledního se nám dostává ze strany hrdinů, ale bohužel i samotných tvůrců.
Takové poplety aby jeden pohledal. Jen jim dají do rukou zbraně a už by se pozabíjeli navzájem. A ještě by s sebou vzali i pár civilistů. Ještěže teprve podstupují výcvik – jinak by byli schopni spáchat další mezinárodní skandál. Jako by jich už tak neměli Američané „na triku“ požehnaně. Ale tenhle tým se do „velké“ války nikdy nepodívá. Osud společně s velením mu totiž přichystali jedno velmi nepříjemné překvapení. Jejich nepřítel totiž nečeká daleko za oceánem, ale v poušti Nového Mexika. Měli jen dovézt nové vybavení pro skupinku badatelů v přísně tajném vojenském pásmu Sektor 16, kde byly testovány první atomové bomby. Jenže když naši hrdinové dorazí na místo určení, v táboře je to jako po vymření. Pouze z vysílačky se ozývá zoufalý chropot. Nastal čas pro heroickou záchranu zraněných kolegů. Čas vyrazit vstříc takřka jisté smrti. Tohle Bohem opuštěné místo je totiž domovem pro zdegenerované potomky horníků, kteří se kdysi odmítli odstěhovat a raději riskli společnost radioaktivního záření. A i tito ne-lidé musejí být z něčeho živi…
Novinka českých kin navazuje na hororovou klasiku od Wese Cravena (1977), respektive její remake z loňského roku. Oba nás zavedly do světa mutantů, ze kterých už skoro všechno lidské vyprchalo a jimž jsou vlastní už jen ty nejnižší pudy – jíst a rozmnožovat se. Přežít. Potravou jsou jim náhodní pocestní, kteří si vyrazili napříč Amerikou. To jsme viděli v jedničce. A v hojném množství jim ji poskytuje taky armáda, která sem stále a znovu posílá své specialisty, přestože ti předchozí zůstávají navždy uchváceni tímto pouštním peklem, které po vzoru toho opravdového nikdy nenavrací.
Snímek Hory mají oči patřil k tomu nejlepšímu, co se v poslední době na hororovém poli urodilo. Francouzský režijní začátečník Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou) na něm prokázal, že umí pracovat s atmosférou, krví i hororově morbidním humorem. Druhý díl tak na sebe nenechává dlouho čekat. Obměnou však prošel nejen herecký ansámbl, ale pohříchu taky autorský tým. Producenti opět sáhli do Evropy, v Němci Martinu Weiszovi však novou hvězdu režie rozhodně neodhalili. Spíš tuctového řemeslníka, který si natočí své, ale ničím zvláštním nenadchne.
Klíčový problém druhého dílu Hor vězí v samotném základu. Tedy v horkou jehlou ušitém scénáři, pod nímž je podepsán rodinný tandem Wese a Jonathana Cravenových. Namísto propracovaného dramatu rozhádané rodinky, jež je pomalu, ale jistě přiváděna k šílenství neustálými ataky z vnějšku, přichází standardní historka o četě vojáků, kteří se stávají chodícím terčem pro schopnějšího nepřítele. Brilantní thriller kvalit Cameronových Vetřelců se ale nedočkáme. Právě naopak. Tahle povedená partička je vedena hláškujícím křiklounem v podobě černošského seržanta (Flex Alexander) a sestává se z jednoho správného chlapa (černoch číslo dvě – Lee Thompson Young), emotivním pitomcem (Hispánec – Jacob Vargas), kverulujícím srábkem (Ital – Michael McMillian), blonďatou vřískající krasavicí (Jessica Stroupová), buclatým řidičem (Eric Edelstein) nebo vojandou (Daniella Alonsová), jež pod drsnou slupkou umně skrývá city ke čtyřletému synáčkovi. Zdá se vám takového rozvržení rolí klišovité? Pak vězte, že to není náhoda. Za chvíli začnou hrdinové sekat jednu „hororovou“ chybku za druhou, pročež budou po zásluze ztrestáni na životě.
Jedním si můžeme být jisti – tenhle film za podpory amerických ozbrojených složek rozhodně nevznikal. Obraz příslušníků Národní gardy se totiž určitě nedá považovat za lichotivý. Skupinka vojenských zelenáčů si nikdy nevšimne, že se zrovna blíží nepřítel. Zato neustálým brebentěním, hádkami a dalším lomozem k sobě vrahouny lákají. Na všechno si musejí posvítit. Mají-li jakoukoli možnost ozbrojit se, nevyužijí ji a raději zvolí boj holýma rukama. S nabíjením „gentlemansky“ počkají až na poslední chvíli, kdy už jim vlastní krev teče do bot. Příležitostí oddělit se od skupiny a stát se tak pro nepřítele o poznání snazší kořistí nepohrdnou nikdy. A, jak už to tak chodí, přežijí jenom ti nejhloupější – životy těch statečných skončí na oltáři záchrany přitroublejších kolegů. Ale na obhajobu naší skvadry je nutno dodat, že na takovéhle bojovníky, schopné neustále demoralizovat své soky, asi jen tak někdo nenarazí. Neochota mutantů padnout k zemi, ať už jsou jejich zranění sebezávažnější, je opravdu: a) obdivuhodná, b) podivuhodná – to podle divákova naturelu. Že je každý jeden z degenerátů obdařen nadlidskou silou, to se už jaksi bere samo sebou.
Neustávající kolotoč krutého zabíjení se brzy omrzí a protože si diváci nedokázali k hrdinům vytvořit jakýkoli vztah, jež by nyní zúročili v pocitu sounáležitosti, napjaté sledování (natož pak fandění) se nedostavuje. Na publikum čeká jen bezbřehá nuda doprovázená čekáním na další hloupé rozhodnutí, které povede k dalšímu zbytečnému úmrtí. Koho by snad bavilo sledovat přehlídku krvavých scén bez jakéhokoli východiska, smyslu nebo napětí, tomu lze snímek Hory mají oči 2 bezezbytku doporučit. My ostatní si počkáme na horor, s jehož hrdiny budeme hrůzu taky prožívat…
