Moderní verze některého ze svých snímků (konkrétně kultovního The Hills Have Eyes z roku 1977) se dočkal také klasik amerického hororu a thrilleru Wes Craven. Nejnovější hororový remake Hory mají oči je ultranásilnou vyvražďovačkou z rodu Texaských masakrů motorovou pilou.
Oslavit odchod do důchodu cestou napříč Amerikou přes její nejzapadlejší kouty se může ukázat jako nepříliš šťastný nápad. Obzvláště, když si s sebou vezmete svou početnou rodinu včetně právě narozeného dítěte. Dnes by to věděl i bývalý šerif Bob Carter (Ted Levine), kdyby měl příležitost zamyslet se nad svým plánem. Chlapácký padesátník přesvědčený o své neohroženosti však tuhle šanci nedostal. Mohl jenom doufat, že se zbytek jeho rodiny dostane v co nejhojnějším počtu ze šlamastiky, kterou jí autohavárií v tom nejnevhodnějším místě uprostřed pustiny připravil. Nehoda totiž nebyla náhoda a naši hrdinové právě vstoupili do pasti nachystané zdegenerovanými potomky horníků, kteří před šedesáti lety odmítli opustit místa prvních zkoušek atomových bomb. Jejich děti se dnes za příkoří mstí na nešťastnících, kteří do těchto míst zabloudili. A se svou pomstou nikdy dlouho neotálejí.
Předělávkami úspěšných hororů nás filmaři v posledních letech zásobují měrou vrchovatou. Jestliže nové verze japonských titulů (Kruh, Nenávist, Temné vody) ještě měly jakés takés odůvodnění v přesunu do nového kulturního prostředí, celá řada dalších snímků už je jen nepokrytou snahou vyrýžovat z pravzoru nějaký ten dolar navíc. Záleží pak jen na invenci a schopnostech jednotlivých tvůrčích týmů, zda si takový film vůbec zasluhuje pozornost. Snad nejhorším příkladem je nedávná Mlha (2005), jež dovede neblahého diváka pouze znudit, anebo uspat. K tomu lepšímu mezi hororovými remaky se naopak přiřadily solidně zvládnuté snímky 3:15 zemřeš (2005) a Texaský masakr motorovou pilou (2003). Ve šlépějích posledních dvou titulů se vydává i film Hory mají oči, jež těží nejen z (v rámci žánru) celkem nápaditého scénáře, ale i obstojnou filmařinou týmu francouzského režiséra Alexandra Ajy a kameramana Maxima Alexandra.
Začínající Aja, který se nám nedávno představil svým předchozím snímkem Noc s nabroušenou břitvou (2003), zaslouží ocenit už jen za to, že nedopustil, aby se z příběhu stala z dalších teenagerských podívaných s všudypřítomnými vřískajícími krasavicemi. Právě to je jeden z prvků, který degraduje obdobně pojatý horor Pach krve (2003), jeden z titulů se nímž má film Hory mají oči společné ústřední téma skupinky nepřipravených Američanů, která nepříliš úspěšně hájí své životy ve střetu s vraždícími monstry. Nulové napětí, upovídaný scénář, seriálově jednorozměrná šestice mladých a neklidných chlapců a dívek – to vše si Pach krve vypůjčil z televizních obrazovek, toho všeho nás Hory mají oči ušetřil.
Tři desetiletí starý scénář Wese Cravena nabízí starosvětsky pojatou rodinu, mezi nimiž nechybí panovačný otec, jež ke stáru zakoupil karavan s vlajkou s hvězdami a pruhy a vláčí své rozhádané bližní napříč Státy. Přítomna je i matka-strážkyně krbu (Kathleen Quinlanová), hubující svá rozdováděná teenagerská dítka (Emilie de Ravin, Dan Byrd), jimž tu a tam uklouzne sprosťárna. Anebo upozaděný zeť (Aaron Stanford), který je coby představitel mladých „demokratických“ obyvatel velkoměsta na kordy se svým „republikánským“ maloměšťáckým tchánem. A tak ocitáme v rodině, pro kterou je slovo muže je zákon tak důsledně, že náctiletý chlapec dostává od otce „na starosti“ zbytek rodiny, tedy čtveřici žen a batole. A právě obdobná kostalace uvnitř rodinky nabízí mezi hrdiny jiskření, které se od samého počátku podílí na budování houstnoucí atmosféry.
Snímek Hory mají oči rozhodně není určen slabším povahám. A dokonce i diváka, jenž má už něco nakoukáno, mohou překvapit scény střetu mezi lidmi a nelidmi. V nich si totiž filmaři opravdu dávají záležet na důsledném zachycení utrpení ústředních hrdinů. Skutečná síla snímku, která jej staví nad běžnou hororovou produkci, je práce s atraktivním pouštním prostředím. Co může v člověku vzbudit pocit větší nepatřičnosti, než když se octne v nehostinné pustině zcela mimo kontakt s civilizací? Děsivé minuty výhružného ticha, o němž divák i hrdinové tuší, že je pouze klidem před nastávající bouří, dokážou vybudit fantazii ohrožovaného i sledujícího na maximum. Kdy přijde další útok zvířecky nemilosrdného protivníka, jenž zabíjet umí a chce? Kolik zrůd stojí proti takřka bezbranným přeživším? Má vůbec smysl pokoušet se o odpor? Odpovědi, k nimž se dopracuji hrdinové filmu Hory mají oči, by si fanda hororů neměl nechat ujít.
