Ramón Sampedro (Javier Bardem) je skutečná figura. Po nešťastném skoku do mělké vody skončil vitální mladý muž jako tetraplegik, odkázán na pomoc ženy svého bratra Manuely (Mabel Rivera), na pomoc svého otce, na pomoc svého synovce. Mohl pohybovat jenom hlavou a s takovou podobou života se nechtěl smířit. Začal v katolickém Španělsku bojovat za právo na vlastní smrt.
Alejandro Amenábar v Mar Adentro sleduje až závěr Sampedrova života. Nevidíme měsíce a roky depresí. Vidíme vzdělaného, bystrého a vlastně životaplného muže, který se zaměstnává vymýšlením vynálezů a psaním poezie. Na rtech mu neustále tančí rozpustilý a smířený úsměv. Jeho rozhodnutí je však chladné a postrádá byť jen nejmenších slz.Na popud Gené (Clara Segura), bojovnice za Sampedrova práva, přijíždí za hrdinou šarmantní právnička Julia (Belén Rueda). Sampedrovi se zalíbí a vzájemné sympatie vrcholí scénou, kdy Sampedro nezapomenutelně vstane ze své postele, rozeběhne se a letí za Julií na nedalekou pláž.
V Julii později začne rašit smrtelná choroba, která jí připoutá k vozíku. Sampedra tehdy navštěvuje jiná žena, osamocená hlučná matka Rosa (Lola Dueñas), nedávno propuštěná z místní konzervárny. Sampedro je pro ní životní nadějí.
Milostný trojúhelník drží Amenábar na pozadí a neustupuje od hlavního kursu, kterým je zamyšlení nad cenou života a nad jeho ironií. Sampedro si díky své srdečnosti získává diváckou přízeň od prvního momentu a Mar adentro je jedním z mála filmů, ve kterých divák přeje hlavnímu hrdinovi smrt.Přes své těžké téma je příběh vyprávěn lehkým (nikoli zlehčujícím!) hlasem, kterému chybí všeobecné uslzené objímání, ale naopak je bohatý na suchý a ironický humor. Tak si Ramón bere od Julie cigaretu, ačkoli nekouří („Třeba mi to pomůže umřít.“), přičemž na plátně jakoby mimochodem vzniká výrazné erotické napětí.
Jindy se za Ramónem vypraví handicapovaný kněz, který se snaží hrdinu přemluvit, aby se eutanazie vzdal. Schody v Sampedrově domě jsou ale příliš úzké. Kněz na svém sofistikovaném vozíku musí zůstat pod nimi a chlapi se pak překřikují ob patro.
Otázkou, zda je život nedotknutelným darem, nebo máme právo s ním nakládat, se zabývá ve filmu soud. Amenábar sám má jasno a zajímají jej paradoxy plynoucí z toho, že Sampedrova smrt se netýká jenom Sampedra samotného. Pro vedlejší postavy je hrdina jakousi Polárkou při jejich noční plavbě. Když zhasne, budou se muset řídit podle něčeho jiného.Mar adentro je hereckým koncertem Javiera Bardema (Než se setmí (Before Night Falls)). V maskérně herce čekala kompletní proměna obličeje, díky hrdinově handicapu je pak Bardem odkázán na filigránská obličejová gesta, na pohledy a intonaci. A přesto, že nesleze z postele, je toho chlapa plné plátno.
Z vedlejších postav hrají ve scénáři i na plátně prim ženské figury. Zejména Belén Rueda a Mabel Rivera využívají příležitosti k vícevrstvému projevu.
Mužské vedlejší role obývají kromě synovce Javiho (Tamar Novas) až třetí plán.
Kameraman Javier Aguirresarobe servíruje mořské scény uhrančivě. V interiérech Sampedrova domu mu světla variují od ostřejších stínů v přízemní kuchyni k teplejšímu plochému osvětlení Sampedrova pokoje. Kromě režie a scénáře (spolu se svým stálým spolupracovníkem, scénáristou a režisérem Mateem Gillem) složil Amenábar i většinu hudby a snímek sestříhal. Bez svárů. Ve svých předchozích filmech se Amenábar často snažil diváka zvláštním způsobem překvapit (Otevři oči, Ti druzí), nebo šokovat (Diplomka). V Mar adentro se představuje mnohem skromněji a dospěleji. Na jeho další film se bude čekat jako na jednu z událostí roku.
Ramón Sampedro: „Podívej, ty sedíš sotva 2 metry ode mne. Co jsou to 2 metry? Pro jakoukoli lidskou bytost je to nepatrná vzdálenost. No a pro mě jsou ty 2 metry, nutné k tomu, abych se tě mohl dotýkat, nekonečně daleko, chiméra, sen. Proto chci umřít.“
