Za prvé: pokud jste fandové Harryho Pottera, pak na film pravděpodobně vyrazíte ať už si následující text přečtete, nebo ne. Proto ho berte s rezervou. Za druhé: Harryho Pottera a Tajemnou komnatu recenzuji spíše jako samostatný film, než jako pokračování, či přepis knihy. Na to si počkejte až do poloviny prosince, kdy má tenhle očekávaný biják Chrise Columba v ČR premiéru. A teď už hurá do Země pohádek.
Harry Potter opět přebývá v domě Vernona Dursleye, zamykaný, zamlčovaný a bez naděje na kontakt s kamarády ze Školy kouzel. Až ho jednou (hned na začátku) přijde navštívit domácí elf Dobby. Harryho varuje, aby do školy nejezdil, protože tam číhá nebezpečí. Zároveň mu ale z domu udělá peklo, takže Harry je štěstím bez sebe, když pro něj kouzelní kamarádi konečně přiletí a od tyranů unesou. V Bradavicích jsou samí staří známí. Postupně se v domě začínají dít podivné věci, události daleko hrůznější, než jakými Pottera a jeho partu vystavuje blonďák Malfoy.
Tajemná komnata, anebo přesněji „komnata tajemství“ byla OTEVŘENA! A ti, kdo se s pekelníkem, který tam přebývá, setkali, zůstávají zkoprnělí hrůzou a tak trošku přimrtvělí. Aspirin jim nepomůže, a i kdyby – Potter je zvídavý, a ten ořech tajemství musí rozlousknout.
Harry Potter a Tajemná komnata je film poměrně dlouhý, celkem 161 minut. Čekal bych proto, že na začátku se rozehraje nějaký opravdovější konflikt, který pak vyprávění potáhne, ale marně. Pro režiséraje Potter jakýmsi pozorovatelem – první polovina díla se téměř výhradně zabývá popisem atmosféry a života studentů a učitelů, kde režisér rozmarně dlí a chytá vtipy jako motýly na louce. Tím, že rezignuje na posun Pottera do středu příběhu, anebo lépe řečeno proto, že tady žádný dramatický (postava kontra postava) příběh není, se film brzy stává masivní nudou. Hlavní příčinu opravdu shledávám v tom, že Komnatu je nejprve nutno otevřít a divák (Harry) se nejdřív musí ddozvědět spoustu faktů, než se vůbec může začít hrát. Je to jako dát na jeviště partu konverzujících herců a čekat, kdy z hrobky vyleze mrtvola.
Harry Potter a Tajemná komnata je plný odkazů na Speilbergova díla typu Indiana Jones (tajné dveře), či E.T. (místo bicyklu letí nad nočním lesem auto)a chvílemi to zase vypadá jak od Vorlíčka, nebo ze Star Wars (honička na košťatech). Ve druhé části, když už Harry ví, co má dělat, je film o poznání svižnější, ale to už je pozdě.
Na efekt vyniká návštěva pavoučího hnízda v lesích. Těch příšerek je tu tolik a jsou zabírány tak, že z toho piští téměř všechny holky v kině:) Bohužel ale těch 5 minut hrdiny zavádí zpět „na základnu“ s jedním hubeným poznáním, a to je právě ono. Columbovi chybí lehkost a rafinovanost. Zajímavá je však práce s herci. Dospělí pohádkově přehrávají, představitelé vedlejších dětských hrdinů už méně a Harry Potter téměř vůbec.
Vizuální a zvukové efekty jsou na výši, jak se na plnotučnou pohádku sluší. Přes vnější lesk a znaky ale filmu chybí původní atmosféra, a to je zásadní lapsus. Hudba Johna Williamse je klasická, ale vždycky když zazněla hlavní linka, automaticky jsem si vzpomněl na Williamsovu titulní skladbu k Schindlerově seznamu.
Ve zkratce: Harry Potter a Tajemná komnata je klasický případ toho, co se stane, když dají výrobci filmu přednost akci, před myšlenkou.
