Kdysi býval Mason Verger pěkný chlap. Dneska by mu nepomohly ani make-upy Marylin Mansona. Co se mu stalo? On pan Verger má smysl pro SM. A jednou potkal Hannibala Lestera... a pozval ho k sobě domů. Pověsil se tam na chodbě za kšandy a smál se, Hannibal mu podal střep, aby si Verger pomohl od kůže ve tváři a Verger to udělal. Potom pan Mason Verger vystřízlivěl a od té doby pase po pomstě. Jeho touha se možná konečně naplní- Hannibal Lecter uprchl z blázince a skrývá se ve slunné Florencii, v jednom tamním muzeu. Mezitím zpátky v US se Clarice Starlingové nepodařila pouliční razie, a případ Hannibala Lectera je jí znovu přidělen. Staré archivy jsou už dávno vybrané, všechny zbytky však nahradí dopis přímo od Hannibala. Starlingová rozjede pátrání, ale věci vezmou svůj spád. Šéf policejního oddělení ve Florencii se pustí po pátrání na vlastní pěst- láká ho vysoká odměna vypsaná Vergerem.

Příběh Hannibala je tedy vymezen trojúhelníkem Verger-Starlingová-Lecter. Nejzajímavější by určitě mohla být postava Clarice Starlingové, která Lectera brání proti Vergerovi, aby se nakonec dostala do Lecterova zajetí. Bohužel pro mně ale Scott své drama viděl trošku jinde. Myslím, že se až příliš snaží vyprávět vpodstatě komorní psycho-thriller zeširoka zdaleka. V paměti mi zbylo pár scén, ale jinak se mi zdá, že to bylo vlastně dost prázdné- příběh filmu sám. Místo toho v hlavě mám spoustu myšlenek o tom, kam vlastně Scott míří. Co chce vyjdřit, a proč zrovna takto. Je nutná taková míra podivného násilí (ne, není ho tu mnoho, ale je hutné)? Má chlapík, kterému Lecter servíruje jeho vlastní mozek, v sále vyvolávat smích?

Hannibal má podobnou strukturu, jako Gladiátor, jde o starobylý systém; bitka (= přitáhnutí pozornosti) – neosobní příběh (= využití pozornosti) – finále (= to jediné divákovi zůstane v paměti, a proto mu připadá, že to byl VELKÝ film). Hannibal se rozjíždí dost ztuha, ale nakonec to úplně marné není. Jenom mi to trošku připomíná knihu Bretta E. Ellise Americké psycho, kde vynikající pasáže střídaly kapitoly jakoby psané v rychlíku. Charaktery postav jsou v Hannibalovi načrtnuté dost kostrbatě, přitom dojem z filmu takový ale není. Byl to záměr? Neměl bych to pochopit z filmu samého?

Technická stránka věci je dokonalá. Tady prostě není co řešit- rozmáchlé tahy kamerou, velkolepá hudba, ohromné herecké představení Anthony Hopkinse, Julianne Mooreové, Giancarla Gianniniho, či k nepoznání přemaskovaného Garyho Oldmana.

Po lehčí tvůrčí krizi v polovině devadesátých let se Ridley Scott, zdá se, pořádně rozmáchl. Loni Gladiátor, letos Hannibal a na příští rok má naplánováno drama z "války" proti Somálsku. Jestli ale Gladiátor byl vážně velkou zábavou, pak Hannibal je spíš znepokojujícím svědectvím o tom, kam až jsme vlastně ochotní jít.