Doteď si Sean Jones (Nathan Phillips) užíval všech druhů zábavy, jaké mladým mužům Havaj nabízí. Tomu je ale odzvoněno. Při jedné ze svých projížděk do džungle natrefil na partičku mafiánů, jejichž kápo Eddie Kim (Byron Lawson) zrovna dost krvavým způsobem ukončoval své trápení s neústupným státním návladním. A Sean to všechno viděl. A nechal se přitom vidět. Má přitom ale štěstí v neštěstí: jeho novým nejlepším kamarádem se totiž stal ultratvrďák z FBI Neville Flynn (Samuel L. Jackson). Jedinou Seanovou možností, jak se dožít poklidného stáří, je vypovídat proti Kimovi a posléze vstoupit do programu na ochranu svědků. Stačí maličkost: bez újmy na životě dorazit do Los Angeles a dostavit se k soudu. Zdánlivě jednoduchý plán však ještě dozná komplikací. Letu číslo 121 se totiž kromě Seana a jeho opatrovníka Flynna zúčastní také přes čtyři sta černých pasažérů, pro které nebude problém proklouznout i těmi nejužšími škvírkami. Už teď je zřejmé, že si nerovný souboj mezi lidmi a hady vyžádá řadu obětí. Otázkou zůstává, zda se do Kalifornie podívá aspoň někteří cestující.
Jak už to v katastrofickém hororu chodívá, z postav a postaviček na palubě letadla se nám brzy vyloupnou tři klasické typy figur: hajzlíci, srabáci a hrdinové okamžiku. A zkušeného diváka většinou nepřekvapí ani jejich osud. Bojácní i proradní v tomto žánru bývávají ztrestáni na životě, ti druzí jsou navíc zesměšněni. Hrdinům se obvykle dostane náležité odměny – přežijí. Sázky může velevážené publikum uzavírat už teď. Nejzajímavější je tipovačka na oběti z řad „obyčejných“ cestujících. Jak to asi dopadne s hloupoučkou blondýnkou Mercedes (Rachel Blanchardová), jež se na krok nehne od své čivavy, s kverulujícím britským obchodníkem Paulem (Gerard Plunkett) anebo s protivným rapperem Clarencem (Flex Alexander) a jeho dvěma poskoky (Kenan Thompson a Keith Dallas)?
Největší naděje přestát krizové momenty na palubě letadla má jistě agent FBI Flynn v podání hlavní hvězdy filmu Samuela L. Jacksona, navazujícího na své předchozí ledabylé drsoně Juliuse z Pulp Fiction – historek z podsvětí (1994) nebo titulního hrdinu v krimi Drsnej Shaft (2000). Jackson zde opět odvádí zatraceně dobrou práci. Bez něj by Hadi v letadle klesli o několik stupínků níže a jeho věta „Well, that’s good news, snakes on crack!“ si jistě najde cestu k srdcím mnoha milovníků filmových hlášek. Druhá (a poslední) známější tvář filmu, Julianna Marguliesová (seriál Pohotovost, horor Loď duchů) doplňuje Jacksona na pozici doprovodné hrdinky jako letuška Claire, jejíž poslední pracovní den se má zařadit mezi ty nezapomenutelné. A své si nakonec k hrdinství řekne i samotný Sean v podání mladého Australana Nathana Phillipse, jež by mohl udělat celkem solidní kariéru v rolích hollywoodských hejsků.
Vedle účasti Samuela L. Jacksona, jehož výkon stojí za vidění pokaždé, se k největším kladům Hadů v letadle řadí scénář. Aby bylo jasno – o originální podívanou se samozřejmě nejedná. Snímek je jen solidním béčkem, natočeným podle obehrané, ale stále funkční šablony o skupině lidí v ohrožení. Trojice scenáristů se opírá o žánrová klišé těchto filmů. Činí tak ale vědomě a s úmyslem vytěžit z nich maximum napětí a černého humoru. Jedním z klíčů k úspěchu jsou totiž hadi z titulu filmu a jejich vynalézavost v útocích na cestující. Divák dostává hned několikrát příležitost zasmát se neštěstí některé z obětí. Podle všeho se o tuto podobu snímku nezasloužili pouze samotní tvůrci, ale také internetová komunita. Na její popud totiž režisér David R. Ellis (Nezvratný osud 2, Cellular) natočil několik nových scén, které přitlačily na pilu – film je nyní mnohem násilnější než po prvním střihu.
Je dobře, že si režisér Ellis nechal od druhých poradit. Víc pozitivního pro svůj snímek totiž neudělal. Hady v letadle vede v duchu televizních tradic a jeho režie nápady nikterak nehýří. Hlavní akční okamžiky, jakým je kupříkladu frontální atak hadů, Ellis trestuhodně odflákl – jak bývá v posledních letech nemilým zvykem, i on si vystačil s rychlým střihem a zmatenou kamerou. Ani jeden z těchto fíglů ale už dnes nepřináší zvýšení napětí, ale naopak se stává nositelem nudy. Snímek si tak pozornost diváků zasluhuje spíš svému režiséru navzdory než jeho zásluhou. Hadi v letadle však patří k těm šťastným projektům, u nichž na nedostatky divák brzy zapomene a v paměti mu zůstanou hlavně pozitivní okamžiky.
