Greg Kinnear se řadí k zástupu komediálních herců, jimž se podařilo postoupit z televizní obrazovky na filmové plátno. Pohříchu se většina jeho rolí omezila na přihrávání hlavním hrdinům, ať v komediích romantických (Sabrina, 1995; Láska přes internet, 1998), bláznivých (Bratři, jak se patří, 2003) anebo černých (Sestřička Betty, 2000). Několikrát však prokázal, že jeho hrdinové mohou za optimistickou tváří tajit pestrý vnitřní svět. Plati to hlavně o herci Bobu Craneovi v životopisu Auto Focus – Muži uprostřed svého kruhu (2002), ale také o homosexuálním malíři Simonovi z hořké komedie Lepší už to nebude (1997) či nejnověji o rádoby optimistickém Richardovi z rodinné komedie Malá Miss Sunshine (2006).

Narodil se 17. června 1963 v Logansportu (stát Indiana), jako syn amerického diplomata však vyrůstal ve Washingtonu, ale také v Bejrútu nebo v Athénách. Právě v řecké metropoli Greg poprvé vyzkoušel veřejné vystupování. Nejednalo se o amatérské divadlo, jak by kdekdo předpokládal, ale o rozhlasový pořad School Daze With Greg Kinnear. V roce 1985 absolvoval obor televizní a rozhlasová žurnalistika na University of Arizona. Po neúspěchu v konkurzu na post moderátora v MTV pracoval jako reportér v lokálních televizích a následně na celostátním kanálu Movietime. Slávu si získal jakožto autor a moderátor televizních show College Mad House (1989), Best of the Worst (1990-91) a Talk Soup (1991-94). Za poslední z nich dokonce získal televizní cenu Emmy.

V polovině devadesátých let Kinnear patřil k předním osobnostem obrazovky a o jeho služby usilovaly snad všechny velké televize. Vítězem se stala NBC, v jejíž noční talk-show Later with Greg Kinnear (1994-96) naplno uplatnit svůj ostrovtip. Tehdejší popularitě ostatně vděčí i za svůj filmový debut: jako moderátor se objevil v sebeparodické roličce v bláznivé komedii Blankman (1994). Někdy v té době začaly být jeho úmysly prosadit se i na hereckém poli víc než zřejmé. Jestliže si do té doby vyzkoušel nějakou tu roličku v seriálu (Life Goes On, L.A. Law), popřípadě televizním snímku (Vražda ve státě Mississippi, Dillinger), v polovině devadesátých let už plně přesedlal na herectví filmové. A hned napoprvé ukázal jako elegantní playboy David Larrabee v romanci Sabrina (1995), že v rolích duchaplných milovníků bude pro Hollywood významnou posilou. Vysloužil si nejen nominaci na Zlatý glóbus, ale taky další herecké nabídky.

Zejména v počátcích se Greg Kinnear prosazuje jako herec komediálních úloh. Zpočátku se představuje hlavně v romantických komediích, ať už jako ústřední hrdina (sympaťák Danny ve filmu Od ucha k uchu, 1997), anebo Ten Nepravý (snobský novinář Frank v Lásce přes internet, 1998; sebestředný televizní producent Ray v Animální přitažlivosti, 2001). Vedle toho ale zkoušel štěstí i v dalších komediích, jež se lišily humorem i kvalitou. K těm slabším a naivnějším patřil snímek Božská lest (1996), v němž hrál napraveného podvodníčka, jenž z dobrosrdečnosti odepisuje na dopisy adresované Bohu. A do stejného ranku komedií lze zařadit i bláznivinu Bratři, jak se patří (2003), kde Kinnear společně s Mattem Damonem ztělesnili siamská dvojčata, která si začínají jít pěkně na nervy. Oba snímky ale naštěstí nejsou typickou Kinnearovou volbou. Opačný kvalitativní pól mezi komediemi s Gregem Kinnearem tvoří hořká romance Lepší už to nebude (1997), v níž tehdy ještě začínající skvěle herec sekundoval výtečným protagonistům Helen Huntové a Jacku Nicholsonovi. Však byl také za svůj výkon v úloze (doslova i obrazně) ubíjeného výtvarníka Simona Bishopa nominován na Oscara.

Pokud se Greg Kinnear zpočátku zdál být představitelem nekomplikovaných hrdinů, s postupujícími roky ztělesňuje rovněž postavy, jimž se více či méně daří skrývat pokřivený charakter. V teenagerské komedii Křupan (2000), sci-fi frašce Z jaké jsi planety? (2000) nebo v Animální přitažlivosti (2001) byl „pouze“ za pokryteckého sobce, ostatní z Kinnearových antihrdinů ale tak jednoznačnými figurami nejsou. Také jeho seriálový herec George McCord z černé komedie Sestřička Betty (2000) by mohl být zařazen mezi floutky, je však přece jen osobností komplikovanější. Sebeironicky pojatý aktér totiž jakoby podlehl iluzi, že může být právě tak perfektní, jak jej vnímá pomatená titulní hrdinka (Renée Zellwegerová). Ideál se ale nekoná a prozření je pro oba dosti trpké. Svá nepříjemná tajemství má i Kinnearův Wayne z hvězdně obsazeného thrilleru z amerického jihu Téměř dokonalý zločin (2000). A rozporuplným hrdinou může být dokonce i comicsový Captain Amazing v parodii Mystery Men (1999). Je to právě on, kdo v záchvatu nabubřelosti osvobodí svého úhlavního nepřítele – neměl totiž zrovna koho pronásledovat.

Greg Kinnear se rád ve svých rolí vrací do světa médií a showbyznysu a jeho doposud životní role v tom nebyla výjimkou. V životopisném dramatu Auto Focus – Muži uprostřed svého kruhu (2002) totiž ztělesnil kdysi populárního herce Boba Cranea, jenž nezůstával nic dlužen pověsti erotomana. Jestliže Jima Carreyho zbavila nálepky komedianta až úloha komika Andyho Kaufmana v dramatu Muž na Měsíci (1999), Kinnearovi se totéž podařilo v roli jiného hollywoodského divouse. Auto Focus však bohužel zůstal skoro nepovšimnut a Kinnearova schopnost vyrovnat se s oběma Craneovými tvářemi zůstala utajena.

Stále častěji je kariéra Grega Kinneara živa ze snímků, které nahlížejí na odvrácenou podobu Ameriky. V jinak depresivním válečném dramatu z Vietnamu Údolí stínů (2002) ztělesnil odvážného pilota helikoptéry Crandalla. Ani snímky Richarda Linklatera obvykle mnoho optimismu nepřinášejí; Kinnear se představil ve dvou z jeho posledních titulů; Kinneara si tento režisér vyhlédl coby představitele správňáckých chlapíků. Baseballová komedie Špatné zprávy pro Medvědy (2005) s Billym Bobem Thorntonem jako opileckým koučem byla ještě snímkem vcelku krotkým, zato drama Fast Food Nation (2006) je – jak napovídá název – ostrou kritikou amerického způsobu života v čele s rychloobčerstveními jakožto jeho hlavním symbolem. A ani hlavní hrdinové hořké komedie Malá Miss Sunshine (2006) zrovna netvoří dokonalou americkou rodinku. Kinnear ve filmu hraje hlavu rodiny, jejíž optimismus je spíš otravný než nakažlivý. Také v následujících letech by měl Kinnear lavírovat mezi mainstreamovými snímky o vítězích a spoluprací s nezávislými tvůrci, které zajímají spíše ztroskotanci. Reprezentantem těch prvních projektů je životopisné drama Invincible (2006) o fotbalistovi Papalem, ty druhé zastoupí sladkobolná vztahová tragikomedie Chuť lásky (2007), režírovaná Robertem Bentonem.