Klasik amerického hororu nikdy nepodlehl mašinérii panující v hollywoodských studií. Přesto (anebo snad právě proto) takřka sám položil základy subžánru zvaného zombie-horor, když v roce 1968 natočil nízkorozpočtový snímek Noc oživlých mrtvol. Jeho filmografie obsahuje tituly rozmanitých kvalit, dodnes jsou však jeho díla s napětím očekávána stovkami fanoušků po celém světě.
Kouzlu filmu propadl newyorský rodák George Andrew Romero (nar. 4. února 1940) již v dětství, od čtrnácti let pak svou osmimilimetrovou kamerou natáčel krátké, převážně hororové a dobrodružné snímky (jeden z nich nesl název The Man From the Meteor). Po studiu výtvarného umění a designu na proslulé Carnegie Mellon University v Pittsburghu se Romero věnoval tvorbě krátkých a reklamních snímků. Na konci šedesátých let pak s přáteli založil produkční společnost Image Ten Productions, v níž vznikl Romerův celovečerní debut. Černobílý horor Noc oživlých mrtvol (1968), natočený v poloamatérských podmínkách (sám Romero se vedle režie a scénáře chopil také kamery a střihačských nůžek) dokázal rehabilitovat uvadající žánr, navíc do hororu vnesl nový, ojedinělý prvek. Tím byly postavy tajemných zombie, které po plouživě kráčejí ulicemi velkoměsta ve snaze ukojit svůj hlad po mase přežívajících lidí. Nečekaný úspěch, který snímek zaznamenal u publika, navíc inspiroval celou řadu následovníků, kteří se s větším či menším úspěchem pokoušeli přiblížit kvalitám Romerova snímku. Jemu samotnému pak autorský debut zajistil místo v dějinách kinematografie, zároveň však znamenal, že Romerovi se svou prvotinu už nikdy překonat nepodařilo.
Již na počátku sedmdesátých let se George Romero vrhl do příprav několika dalších projektů. Ani psychodrama There's Always Vanilla (1971) o muži navracejícím se po letech ke své rodině, ani sci-fi horor The Crazies (1973) o městečku, v němž propuká vlna násilí, nedisponovaly dostatečně propracovaným příběhem či osobitějším zpracováním. O mnoho lépe nedopadl ani psychologický horor Hungry Wives (1973), vyprávějící příběh osamělé čtyřicetileté Joan přesvědčené o svých čarodějných schopnostech. Hororem Martin (1977) se pak Romero pokusil oživit skomírající tradice upírských snímků. Rozpočtově nenáročný, dokumentárně pojatý příběh mladíka, jenž se považuje za upíra, byl kritiky přijat poměrně vstřícně, komerční úspěch se však ani tentokrát nekonal. Přišlo tedy to, co přijít muselo: sázka na pokračování veleúspěšného debutu. Snímek Dawn of the Dead (1978) trpěl všemi neduhy tak typickými pro pokračování komerčních hitů (snaha o spektakulárnost a nákladné efekty namísto promyšleného scénáře a nápadité režie), a navíc se snažil o humornou nadsázku, čímž se stal částečnou parodií prvnímu snímku. Příběh skupinky osob skrývajících se před zombie v obřím nákupním centru tak sice popudil fanoušky původního snímku, získal si však mnoho diváků nových.
Povzbuzen úspěchem mohl si Romero náhle dovolit nejen mnohem vyšší rozpočet, než měly snímky předchozí, ale také zajímavějším obsazením. V ústřední roli dobrodružného futuristického dramatu Rytíři (1981) se tak mohl představit začínající Ed Harris, povídkový snímek Creepshow (1982), který sázel na naivní poetiku hororových comicsů z let padesátých, ozvláštnil svou hereckou účastí autor předlohy Stephen King. Autorsky navíc Romero pronikl také na televizní obrazovku, když se podílel na sérii Tales from the Darkside (1984-1986). A na přetřes přišla i možnost vrátit se potřetí do stejné řeky a navázat na svou zombie sérii. Horor Day of the Dead (1985) nastiňoval zoufalou situaci pro lidstvo, které svůj souboj o přežití prohrálo a musí se před zombie ukrývat v podzemních bunkrech. Diváky však snímek spíše rozladil a nasměroval kariéru George A. Romera směrem k předčasnému tvůrčímu důchodu.
Na filmařinu Romero sice v posledních dvou desetiletích rozhodně nezanevřel, hororové opusy jako Vražedná opice (1988) o invalidovi telepaticky propojeném s inteligentním lidoopem či Drtič (2000) o násilníku mstícím se světu za utrpěná příkoří ani tak nevzbuzovaly děs v divácích, jako spíš v producentech, kteří hořce litovali svých investic. Výjimku z pravidla Romerova filmařského selhávání tvoří pouze neprávem opomenutá adaptace románu Stephena Kinga Temná polovina (1993). Ani v pětašedesáti letech však nenechávají Romera předchozí neúspěchy spát. V roce 2005 se tak dočkáváme čtvrtého dílu z cyklu živých mrtvol, tentokrát nazvaném Země mrtvých. Zdánlivě vyčerpané téma si po úspěchu remakeu Úsvitu mrtvých z roku 2004 nachází novou generaci příznivců, a tak se i Romerův nový snímek setkává s velmi příznivým ohlasem. Romero samotný se navíc do starého železa rozhodně nechystá, o čemž svědčí přípravy další adaptace románu Stephena Kinga The Girl Who Loved Tom Gordon či výrazný podíl na televizní hororové antologii Masters of Horror. Otázka, zda jsou nezdolnější jeho oblíbení antihrdinové, anebo Romero samotný, tak po letech opět visí ve vzduchu…
