Děj:
Skoro bych se vsadil, že název tohoto vynikajícího filmu slyší většina z vás poprvé. Prostředí i samotná kostra děje by mohly svádět k tomu, že se jedná o sci-fi jak vyšitou, ale vy, kteří tento žánr zrovna nemusíte, se nedejte tak rychle odradit. Vůbec tam totiž nejde o žádné ufony, laserové pistole, vesmírné koráby a anihilování anihilátorů. Hlavní roli zde hraje odhodlanost člověka dosáhnout svého snu navzdory všem fyziologickým předpokladům. Zní to možná trochu hollywoodsky, ale díky nešablonovitému zpracování, neobyčejné atmosféře a hereckým výkonům je výsledkem - snad to nepřeženu - jeden z nejinteligentnějších filmů, které jste mohli za posledních deset let viděl.

Děj se odehrává v budoucnosti, kdy genetika pokročila tak daleko, že rodiče si vlastně mohou předem vyprojektovat svoje potomky. Z miliard možných kombinací svých buněk si vybrat tu nejdokonalejší, nejodolnější a nejschopnější, aby se jim pak narodilo vlastně to nejlepší z nich. V takovém světě pak samozřejmě nemají ti, kteří byli počati bez pomoci genetických inženýrů, proti superjedincům šanci. Tedy papírově. Kdo by zaměstnal jako astronauta někoho, o němž se ví, že kvůli 98% pravděpodobnosti srdeční vady zemře nejspíš už v pětatřiceti? A tak jsou tito lidé odsouzeni dělat jen ty nejpodřadnější práce. Kvalifikací pro lepší džob je pouze dokonalá DNA, a tu náš hrdina Vincent Freeman nemá. Aby se dostal do kosmu, kam vždy zoufale chtěl, rozhodne se vypůjčit si tělní vzorky od geneticky vhodného člověka a přihlásit se u Gattaca Aerospace Corp. na let k Titanu. Ale tím jeho neskutečné trápení teprve začíná...

Obraz a zvuk:
Vynikající. Obraz je ostrý i v detailech, kontury jsou čisté. (Na filmu je zvláštní jeho jemné tónování dohněda.) Ztěží se mu dá něco vytknout. Totéž platí o zvuku. Ačkoli se nejedná o klasické sci-fi se svištivými a burácivými efekty, přesto si jeho kvalitu dost vychutnáte. Celkový dojem umocňuje i hodně příjemná hudba Michaela Nymana.

Výbava:
Dévédečko Gattacy je vybaveno spíš průměrně. Najdeme zde galerii a v ní tři obrázky filmových plakátů, a asi deset uměleckých fotek z natáčení. Snímky jsou to pěkné, což o to, ale je toho trochu málo. Rovněž si můžeme pustit upoutávku spojenou s poměrně povrchním dokumentem, takže jak vidíte, nic moc extra. Celkový dojem pak zachraňuje šest vystřižených scén, z nichž v té nazvané CODA vám před očima defiluje řada jmen významných osobností, které by se nikdy nenarodily, pokud by vše šlo tak, jako ve filmu.

Hodnocení: