Fame – cesta za slávou bere svou inspiraci z kultovního snímku ověnčeného několika Oscary z roku 1980, Fame. Se svými nesmazatelnými obrazy studentů radostně tančících na taxících a ústřední písní Ireny Caraové, která zní lidem dodnes v uších, se stal Fame fenomenálním hitem a nezapomenutelným filmovým zážitkem, který si získal srdce diváků na celém světě. Film byl nominován na 6 Oscarů a dva získal za originální hutadbu a píseň.
zdroj: tisková zpráva
S oddanou fanouškovskou základnou vtrhnul Fame naplno mezi diváky a během následujících dvou desetiletí se stal jakýmsi domácím průmyslem, z něhož vznikl populární televizní seriál, který se vysílal několik sezón, film vyšel na DVD, byl uveden jako Broadwayský muzikál, světová tour a televizní reality show dlouho před tím, než se pořady American Idol nebo So You Think You Can Dance staly televizními hity. Nyní, téměř o 30 let později, si nová generace nazouvá stepařské boty, sedá si za piano a bere si mikrofon, aby naplnila svůj sen.

Záměrem značky Fame bylo vždy podpořit talentované lidi, kteří neoblomně sledují svůj cíl – úspěch, a to pomocí tvrdé práce, zábavy a emocí. A kteří za to platí tvrdě – svým potem. „Byl jsem velkým fanouškem původního filmu, i když se podstata slávy za posledních 25 let dramaticky změnila,“ říká producent Tom Rosenberg. „Chtěli jsme sledovat stejný druh časového oblouku, což znamenalo sledovat postavy po dobu čtyř let na střední umělecké škole. Ale nechtěli jsme napodobovat originální snímek – chtěli jsme, aby postavy byly svěží a současné. A součástí toho je zkoumání povahy talentu a tvrdé práce vs. ‚okamžitá‘ sláva.“

Pro obnovení této značky se producenti obrátili na mladého, avšak uznávaného a všestranného Kevina Tancharoena, který, stejně jako jeho filmové postavy, musel uspět v konkurzu na tento post.

„Byl pátek odpoledne a my se setkali se 30 nebo 40 režiséry,“ říká producent Gary Lucchesi, „ale žádný z nich nebyl ten pravý. Kevin se posadil a začal hovořit o své práci – byl tanečníkem, setkal se s Britney Spearsovou, sestavil pro ni několik choreografií a nakonec natočil její celosvětové turné, když mu bylou pouhých 19 let, což bylo neuvěřitelné.“ Jeho práce choreografa také zahrnuje ohromné show s ‘N Sync, s Madonnou a navíc i natáčení turné Sprearsové, nazvané Onyx Hotel. „Hovořili jsme o jeho práci s Jennifer Lopezovou, kdy natáčel Dancelife, o jeho práci s Pussycat Dolls a zeptali jsme se ho, odkud pochází. Byl z LA, vyrůstal ve filmovém průmyslu, ale nebyl součástí privilegované ‚elity‘ – on byl součástí zodpovědné, pracující třídy, což mi přišlo celkem podmanivé.“ zdroj: tisková zpráva

Ačkoliv je Fame – cesta za slávou prvním filmem tohoto 24letého režiséra, jeho zázemí, mix hudby, tanec a pop kultura jsou perfektní směsí filmového zážitku, jaký si vybrat. A i když mu všechny jeho zkušenosti pomohly, aby získal tuto práci, byl to hlavně fakt, jakým dal tomuto materiálu osobitost, díky čemuž byl Tancharoen tou pravou volbou.

Oproti původnímu Fame Tancharoen uvádí, že se změnilo to, co diváci očekávají od filmu plného tance, hudby a dramatu. Díky filmovým hitům jako Nežádej svůj poslední tanec a Let’s Dance „byly všechny žánry tanečního a hudebního vystoupení představeny skutečně všeobecně oblíbeným a zábavným způsobem,“ říká. „Nyní máme více vzdělané diváky; laťka byla posunuta výš. Viděli jsme lidi, kteří popírali fyzikální zákony, když se točili na hlavě nebo klouzali po podlaze. Slyšeli jsme mistrné zpěváky od rocku po country.“ Tancharoen si chtěl být jist, že u svého filmu posune tuto laťku ještě výš a to byla jedna z jeho pracovních manter během natáčení.   

Ve Fame – cesta za slávou tak chtěl zachytit nejen klíčovou myšlenku, ale spojit ji s novým tancem a uměleckými styly. „Není to jen tanec a píseň – jsou to příběhy na pozadí tance a písně,“ říká Tancharoen. Aby znázornil skutečný boj mladých umělců, snažil se Tancharoen získat skupinu nadaných nováčků, kteří by v mnoha ohledech odráželi své postavy ve skutečném životě. Tito mladí umělci tak prochází ve skutečném životě tím, čím jejich postavy na stříbrném plátně, což dodává filmu upřímnost a dojemnou bezprostřednost. „Herci přináší svým postavám autentičnost,“ říká Tancharoen.