Pásma anekdot, nebo dramatických miniatur se v kinech objevují celkem často. Buď je spojuje jednota času (11'09''01 - September 11), místa (Praha očima, Paris, je t'aime), nebo děje, jako právě Eros.
Každé z těchto omezení bohužel dělá z projekce atletickou exhibici pro snoby. Sice se sejdou všechny superstars, ale to je všechno – jde o účast jména na plakátě, nikoli o skutečné výkony/ kvalitu.
Existují samozřejmě i série méně svázané. Například asijská edice Tři (Three…), nebo pásma přímo autorská – viz Kafe a cigára (Coffee and Cigarettes) Jima Jarmusche. Ta mi pro svou volnost, či režisérskou jednotu připadají nejzajímavější.
Eros, to jsou tři kontinenty, tři různá časová období a tři různé styly.Wong Kar-Wai předkládá dílko nazvané The Hand - Ruka. Po ruce má svého oblíbeného kameramana Christophera Doylea a dva herce ze svého přeleželého opusu 2046 Li Gongovou a Changa Chena.
Ona, slečna Hua, je proslulá prostitutka. On, Zhang, je mladý krejčík. Pošle ho za ní šéf dílny, neboť jí má ušít nové šaty. Hua nechá Zhanga dlouho čekat v předpokoji, zatímco za stěnou vášnivě miluje svého klienta. Když za ní potom plachý Zhang přijde, ona jej okamžitě zasvětí do své hry: jeho ruce musí poznat její tělo. Musí si pamatovat jeho tvary, i když bude šít. A ona nedopustí, aby zapomněl.
The Hand se odehrává ve Wong Kar-Waiových oblíbených 60.letech 20.století. Doyle noří obraz do šerých stínů a nechává režiséra budovat erotické napětí jinak, než pohledem na nahé tělo.
Na druhou stranu je The Hand je poměrně ukecaná a především se v ní Wong Kar-Wai nikam umělecky neposouvá. Na mysl se mi vkrádá jediné: prodloužit The Hand na celovečerní stopáž a z nekonzistentního 2046 udělat segment do Erose.
I Steven Soderbergh se přidržel retra (50.léta). Zvolil černobílý materiál a téměř celé Equilibrium nechal odehrát v ordinaci, jejíž okna jsou překryta žaluziemi, které musely viset už na oknech kanceláře Phila Marlowa. Za psychiatrem Pearlem (Alan Arkin) přichází extrémně neurotický a žvanivý průmyslník Nick Penrose (Robert Downey Jr.). Penrose má věčný sen o jisté dámě a chce se ho zbavit. Pearl odvelí Penrose na lůžko a nechá si sen vyprávět. Přitom pošilhává do okna a kohosi špehuje. Equilibrium je elegantní etudou, ve které oba herci dokázali rozvinout Soderberghův scénář v prvotřídní hereckou exhibici. Režisér si potom vyhrál s geometrickou přísností ordinace a barevně zamženým snem.
Antonioniho Il Filo pericoloso delle cose, čili Nebezpečný běh věcí pak stojí zcela mimo Wong Kar Waiovu tropicky těžkou touhu, zcela mimo Soderberghův palčivý pokus o spoutání snu. Oproti ostatním je tenhle segment náhledem z ženské strany barikády. Technika ani dialogy +herectví rozhodně nejsou v Il Filo pericoloso delle cose ideální, ale marnivá délka záběrů a celkové naladění, autorský hlas, nebo snad vize způsobují, že si tenhle snímek z celé trojice pamatuji nejsilněji: divák má moře prostoru k vlastnímu přemýšlení, jen jemně naváděn prostým dějem. Cloe (Regina Nemni) žije s Christopherem (Christopher Buchholz). Christopher sice má luxusní Maseratti, ale vztah mu zrovna nejede. Pak si Christopher všimne tajemné dívky na koni (Luisa Ranieri). Cloe mu řekne, že bydlí ve starobylé věži. Christopher se za ní vydá, aby se s ní vyspal…Jako celek je Eros nepříliš vyrovnané pásmo – esteticky erotický Wong, klinicky technický Soderbergh a rozmarný Antonioni a všichni tři spíš pro radost, než že by měli co říct. Většina diváků navíc myslím nedokáže během 90 minut třikrát zcela změnit svoje rozpoložení, což je pro pozitivní vnímání jednotlivých epizod nutné. Proto soudím, že Eros najde uplatnění spíš na DVD, kde si divák může vybrat co, kdy a jak.
