Anebo, jak popisuje recenzent na Snowblood Apple:
Dejte si misku speedu a spláchněte ji čistým lihem. Strčte jednu ruku do mikrovlnky a druhou do topinkovače. Připevněte si k jazyku oba kontakty z autobaterie.
Electric Dragon 80.000 V je sotva hodinový černobílý cyberpunkově anarchistický běs, který v roce 2001 rozpoutali dva z nejslavnějších japonských herců a kultovní režisér Sogo Ishii.
Cyberpunk jako literární žánr prodělal začátkem 80.let bouřlivý vývoj. Cyberpunk jako filmový žánr se musí spokojit s pozdější, prostší a méně inspirativní historií. Kromě Scottova Blade Runnera z roku 1982 vznikly další zásadní kusy až v době, kdy byla již tato umělecká oblast obratnými spisovateli dokonale zmapována. Tsukamotův Tetsuo laškoval s experimentálním filmem až v roce 1989, major Kusanagiová z Oshiiho komplexu GITS z cyberprostoru poprvé promluvila ještě o 6 let později…
Sogo Ishii se na scéně pohyboval již od začátku 80.let, roky před Tsukamotem. Jeho filmy však nikdy nezpůsobily takovou senzaci. Pro oba tvůrce přitom cyberpunkové prorůstání stroje a člověka vizuálně znázorňuje boj s démonem. Zatímco Tsukamoto do příběhů vždy angažoval silný osobní rozpor, Ishii se věnoval spíš abstrakci, dojmu a akci hnané ječícími kytarami. Však to byl také on, kdo v roce 1985 natočil známý magnetizující dokument o Einstürzende Neubauten 1/2 Mensch. 
Po téměř dvaceti letech se Ishii do zrezlých ruin tokijského cyberpunku vrátil a během týdnového natáčení z nich vytesal ikonickou sochu, poklonu žánru a Tetsuovi především. ED8V je řev obrazu a tep elektrické krve zesílený nadupaným kytarovým kombem k prahu bolesti.Malý kluk šplhal na sloup vysokého napětí, až dostal ránu. Probudila se v něm agrese a často končil na elektrošocích. V mladíkovi se tím však napětí jenom kondenzovalo – nakonec tento Dragon Eye Morrison (typický Tadanobu Asano) vládne silou 80000 voltů. Později se D.E. Morrison začne živit jako flegmatický lapač ještěrů a zblázní se do koženého obleku a elektrické kytary, na které si vybíjí přebytečnou energii. Když hraje, praští dráty. Energetické šoky povážlivě ruší jiného tokijského podivína, který si říká The Thunderbolt Buddha (Masatoshi Nagase). Kdysi do něj uhodil blesk a nabil jej 20 milióny voltů. Kvůli uzemnění má od té doby půlku těla uzavřenou v kovové schráně a nosí montérky.
Buddha si nyní usmyslí, že Morrisona zničí. Najme si jej a kuje pikle, aby se mohli setkat v otevřeném souboji.
ED8V vskutku nevládne světoborným příběhem. Po brilantně nastřihaném intru navíc přichází zmatenější střední část a slušné finále. Některé záběry jsou zmatené a část historky zůstává za plátnem. Ishii vypráví téměř beze slov. Jen občas na diváka plátno vychrlí sadu agresivních kaligrafických znaků a oslnivě cirkusové hlášky:„Vstupuje VYZYVATEL!!!! Je to muž elektřiny! Všechny jeho vlny jsou jeho! Tajemný muž… hrom! Hromový Buddha!“
ED8V tak může uspokojit a inspirovat spíše malíře, VJe a milovníky čistého nadšení, než hledače dramatických konfliktů: záběry Norimichiho Kasamatsua často monitorují vysílače a bleskosvody. Architektura je snímána z výhružných podhledů. Figury zase v oslnivém protisvětle. Efektům hodně pomáhá černobílé spektrum.
Hlavní role Ishiimu vzali jedni z nejslavnějších mladých japonských herců - Masatoshi Nagase a Tadanobu Asano. Jejich charisma, Nagaseho mrazivé odhodlání a Asanův stoický klid dodávají filmu nezapomenutelnou atmosféru. Nagase vešel ve známost díky Jarmuschově Tajemném vlaku (Mystery Train). Později ohromil v Yamadově dramatu Musuko, hrál i v Sonově hitu Suicide Club (Jisatsu circle).
Asano je pojmem sám o sobě. Za poslední 4 roky sehrál téměř 20 výrazných rolí, včetně těch titulních v Ishiiho Gojoe senki, Miikeho Ichi the Killer, Tsukamotově Vitalu, či Kurosawově Bright Future (Akarui mirai). Velké vedlejší výkony odvedl v Kitanově Samuraji (Zatoichi), anebo The Taste of Tea (Cha no aji) Katsuhita Ishiiho.
V ED8V se Asano angažoval i v soundtracku – spolu s Ishiim hraje v kapele Mach 1.67. má na svědomí i kresby v titulcích a kaligrafii.
Ishiiho ED8V je plný absurdního humoru - stařenka klanící se na střeše Buddhovi, telefonní kovboj (převzatý z Samehada otoko to momojiri onna (Shark Skin Man and Peach Hip Girl) Katsuhita Ishiiho) a odkazů nejen k frontmanovi Doors, ale i k westernovým klišé.
V roce 2003 Ishii natočil pokračování ED8V s názvem Dead End Run, v barvě, ale žánrově podobné.
