Vyložené sympaťáky byste ve filmografii Eddieho Marsana hledali marně. Jeho velmi zapamatovatelná tvář jej přivedla do rolí divousů a vyvrhelů. Herec vyznávající Stanislavského metodu bývá v domovské Británii označován za anglickou odpověď na Philipa Seymoura Hoffmana, v Americe ale zatím v úspěchy doufá marně. „Pro mě je to srovnání poctou. Kéž bych kdy dosáhl jeho herecké přirozenosti,“ skromně glosuje taková přirovnání.
Edward Marsan se narodil v roce 1968 v londýnském předměstí Bethnal Green. Ještě před vykročením na divadelní jeviště se vyučil tiskařem. Herectví vystudoval na Mountview Academy of Theatre Arts; školu absolvoval v roce 1991 a posléze navštěvoval ještě Academy of the Science of Acting & Directing. První práci před kamerami si získal v britcomu The Piglet Files (1992). Následovala slušná řádka seriálů jako byl komediální Game On (1996) nebo krimi The Bill (1992-96); v tom druhém prokázal svou hereckou proměnlivost, vždyť během pěti let zosobnil hned čtyři různé epizodní role.
Když Eddie Marsan konečně předstoupil před filmové kamery, stalo se tak úložkou, jaké ho provázejí dodnes: v parodii Muž, který věděl příliš málo (1997) zosobnil lupiče. Jeho divoký, odpudivý zjev inspiroval už slušnou řádku režisérů; hrál v Bradfordově krimi B. Monkey (1998), objevil se i jako Killoran ve Scorseseho Ganzích New Yorku (2002). Zločinecké figury hrává dodnes, asi nejvýrazněji v Nejlepším gangsterovi (2000); s typicky enormním nasazením oživil křiváka Millera. Distopická V jako Vendeta (2005) jej obsadila do role Briana Etheridge, šéfa „šmíráckého“ odboru Ucho.
Ani v posledních letech neschází ve velkolepých hollywoodských redukcích, ovšem v tuctových rolích gaunerů: v Hancockovi (2008) jako bankovní lupič Parker, v Mission: Impossible III (2006) to byl zabiják Brownway. K pestřejšímu herectví ho vyzvalo drama 21 gramů (2003), kde představoval reverenda Johna, pokajícího se muže, jenž býval zločincem a jenž o sobě nepřestává pochybovat.
Další šance odklonit se od primitivních gangsterů dostal Eddie Marsan v historických dramatech. I tady začínal jako představitel záštiplných charakterů. Hrál plamenného pronásledovatele papeženců Tituse Oatese v televizní minisérii Karel II. – Moc a vášeň (2003). Jakou energii je schopen vložit do svých postav, to předvedl v Beowulfovi: Králi barbarů (2005), kde hraje pološíleného irského kněze Brendana.
Později ale dostal prostor k vícerozměrným postavám; jeho hrdinové možná často působí mdlým dojmem, později ale překvapí vlídností, popřípadě profesním umem. Jako příklad poslouží výběrčí dluhů Pancks v dickensovské minisérii Malá Dorotka (2008) nebo inspektor Lestrade v chystaném Sherlocku Holmesovi (2009).
Přerod Eddieho Marsana v herce civilních rolí nastal zásluhou těch britských filmařů, kteří nahlížejí do nižších pater tamní společnosti. Výsadní postavení mezi tvůrci těchto sociálních dramat a tragikomedií má režisér Mike Leigh, který Marsana obsadil hned dvakrát. Pro drama Vera Drakeová – Žena dvou tváří (2004) v něm objevil představitele někňuby Rege, nápadníka hrdinčiny dcery Ethel (Alex Kellyová). Ještě výraznější prostor dostává Marsdan v tragikomedii Happy-Go-Lucky (2008); převtělil se ve skrz naskrz hořkého učitele z autoškoly Scotta, jenž živočišné Poppy (Sally Hawkinsová) projevuje náklonnost značně nešikovným způsobem.
K Marsanovi dnes patří hlavně nepraktičtí obyčejní "chlápci". Byl nešťastným vrahem Corbittem v životopisu The Last Hangman (2005). Retro Sixty Six (2006) ho představuje v úloze smolařského, neuroticky roztěkaného tatíka, který přijde o svůj obchůdek i životní úspory.
„Dřív se herecká variabilita cenila mnohem víc. Dnes musejí hvězdy opakovat jednu jedinou postavu. Vlastně jsem rád, že tenhle typ hlavních úloh hrát nemusím. Já chtěl vždycky zkoušet různé charaktery,“ říká Marsan ke svému osudu herce vedlejších rolí. Jako čerstvý čtyřicátník konečně dostává šanci, aby se vymanil z jednorozměrných figurek a své ambice naplnil.
