Tom Baker (Steve Martin) je takový normální americký chlapík, živící se jako fotbalový trenér. Jediné, čím se odlišuje od ostatních, je dvanáct dětí, které vychovává společně se svou ženou Kate (Bonnie Hunt). Jejich už tak dost hektický život ovšem naruší pracovní nabídka: Tom má možnost trénovat svůj oblíbený vysokoškolský tým, příležitost, o které snil celý život. Početná rodina se musí přestěhovat. Děti se bouří, ale nezbývá jim nic jiného, než se podvolit svým rodičům. V novém městě se jim ale nelíbí. Situace se ještě zhorší, když se začne rozvíjet spisovatelská kariéra Tomovy manželky. Vychází jí první kniha a je třeba, aby ji odjela do propagovat do New Yorku. Bakerovi se nakonec rozhodnou, že Tom se o rodinu postará sám, zatímco Kate odjede. Jenže jak skloubit práci s rodinou? Tom brzy přijde na to, že je to zhola nemožné.
Dvanáct do tuctu je rodinná komedie přesně podle hollywoodského mustru. To znamená – spousta komických situací, pár legračních gagů pro děti, velká dávka sentimentu a nakonec nesmí chybět ani pořádná sprška moralizování. Tenhle film ničím nevyniká, režisér Shawn Levy na sebe vrší jedno klišé za druhým. Podařilo se mu však vybudovat celkem příjemnou atmosféru, která se prolíná celým snímkem. Díky tomu i dospělý divák dokáže vstřebat nepříliš propracovaný příběh a pěknou řádku dojemných scén. Nemalou zásluhu na "koukatelnosti" této nové americké rodinné komedie má charismatický Steve Martin, který film doslova táhne, a to nejen v komediálních scénách. Otce dvanácti dětí mu snadno uvěříme.
Dvanáct do tuctu těží především z prostředí, ve kterém se odehrává, což je velká rodina. Zmatky, které způsobuje tak obrovské množství dětí, jsou nasnadě, a plyne z toho řada komických situací. Tvůrci se ale zaměřili také na teenagery, konkrétně na dospívajícího syna, který je zrovna ve fázi, kdy by chtěl žít svůj vlastní život a bouří se proti rodičům. Právě scény s ním jsou zdrojem neustálých hádek s otcem, které jsou víceméně pořád stejné a kýženého napětí mezi oběma aktéry tvůrci nedocilují.
Je třeba se zastavit ještě Ashtona Kutchera, který dostal vedlejší roli Hanka, přítele Tomovy nejstarší dcery. Kutcher je momentálně jednou z nejobsazovanějších mladých hereckých hvězd, ovšem jeho herecké výkony se dají mnohdy označit jako katastrofální. Zde si však vybral jednu ze svých lepších chvilek. Jeho frajerský herec-model Hank je i na malém prostoru, který dostal, velmi přesný. Možná je to tím, že hraje v podstatě sám sebe.
Režisér Shawn Levy má za sebou řadu televizních seriálů (většinou pro mladé, jako byl Tajuplný svět Alex Mackové) a také několik filmů, mezi nimiž figurují z poslední doby například Líbánky (hlavní roli si v nich zahrál zmiňovaný Ashton Kutcher), nenápaditá teenagerskou komedie plná lasciných vtipů. Těm se naštěstí Shawn Levy ve filmu Dvanáct do tuctu vyhnul. Pár povedených (netrapných) vtípků se dočkáme, přesto ale film nijak nevybočuje z průměrnosti. Levy je jen další hollywoodský rutinér, který dokáže natočit "barvotiskový" film zhlédnutelný bez újmy na duševním zdraví, ale nenabízí nic jiného. Snímek od zařazení mezi špatné filmy (jako byly Líbánky) zachraňuje jen skvělý Steve Martin.
Nejotravnější na celém filmu je ono morální ponaučení, které tu prosakuje každou druhou scénou, a v závěru je vyřčeno na plná ústa. Je samozřejmě o tom, že ani práce snů vám nedá takový pocit štěstí, jako když se plně věnujete vlastním dětem. Chtěla bych v dnešní uspěchané době vidět rodiče, který by praštil s dokonalou prací jen proto, aby seděl doma s dítětem. Takhle to v reálném světě nechodí, ale Dvanáct do tuctu je film pocházející z továrny na sny, těžko se můžeme jeho pohádkovému vyznění divit.
