V počítačovém Doomu se proháněly hordy impů, zombií, démonů a jiných monster, jejichž ‚duchovními otci‘ jsou John Carmack, Kevin Cloud, Tim Willits, Kenneth Scott a další designéři a grafici z id Software. Zatímco na počítačových obrazovkách se tato monstra promenádovala v plně digitální podobě, v případě filmu dostala hmatatelný a fyzický rozměr. „Vzhledem k našim možnostem jsme si nemohli nechat ujít šanci posunout je ještě o kousek dál a udělat je ještě propracovanějšími, než jsou ve hře,“ říká di Bonaventura.
Tohoto důležitého úkolu se zhostili lidé z proslulého Studia Stana Winstona, které vytvořilo mnoho kultovních filmových příšer včetně vetřelce, predátora nebo terminátora. Aby se filmové příšery co nejvíce podobaly těm ze hry, poskytli lidé z id Software filmařům vysokopolygonové modely různých monster, s nimiž pak výtvarník masek John Rosengrant a vedoucí vizuálních efektů Jon Farhat pracovali.
Hlavní příšery ztvárnili herci Doug Jones a Brian Steele. „Viděl jsem návrhy monster ze hry, mezi nimiž byla stvoření s bodáky na ramenou, která vrhala ohnivé koule a šplhala po stěnách, a já jsem si pomyslel: ‚Jo, tak to by šlo.‘,“ vzpomíná Jones, který má za sebou roli mořského tvora Abe Sapiena ve filmu Hellboy. Kromě toho, že si oblékl kostýmy několika příšer, koordinoval Jones také pohyb pražských tanečníků, kteří si v hromadných scénách zahráli zombie.
Jones měl bohaté zkušenosti s maskami už z předchozích filmů, takže hned poté, co se k hereckému obsazení připojil, začal Rosengrant se svým týmem vytvářet latexové obleky různých příšer, které by mohl ve filmu ztvárnit. „Zahrál jsem všechny impy,“ říká herec. „Umírám v tom filmu asi čtyřikrát.“ Pro scény, v nichž je démon zlikvidován pomocí střelných zbraní, vybavil vedoucí speciálních efektů Kit West obleky miniaturními explozivními roznětkami, které byly spolu s čelistmi a dalšími servomotorickými částmi masek ovládány týmem Rosengrantových techniků.
Herec Ben Daniels popisuje natáčení scény, v níž se do něj imp zakousne, jako „hodně děsivé. Motor, který pohyboval s čelistí, byl docela silný a zuby byly z materiálu, ze kterého se vyrábí umělý chrup. Měl jsem noční můry celé týdny.“
Aby filmaři před kamerou zhmotnili prostředí, které fanoušci hry tak dobře znají, využili talentu hlavního výtvarníka Stephena Scotta, který byl v minulosti již dvakrát nominován na Oscara. „Chtěl jsem do toho prostředí vnést náladu, atmosféru a velkolepost onoho populárního herního světa. Doufám, že si fanoušci Doomu všimnou těch věcí, které by jim mohly být povědomé. Vzhledem k tomu, že je hra umístěna z převážné části do podzemí, chtěl jsem, aby prostředí působilo masivním a bytelným dojmem. Jednotlivá prostředí měla působit tak, jako kdyby skutečně podpírala miliony tun kamení a půdy, které je dělí od povrchu planety.“
Na Marsu se kromě jiných budov nachází také atrium, pro jehož ztvárnění filmaři využili prostor bývalého mauzolea na Vítkově, které bylo postaveno v roce 1930 s použitím více než jednoho milionu tun kamene. Barvu podlahy změnili pomocí černé krytiny a nakonec scéně přidali některé detaily jako například loga společnosti Union Aerospace Corporation.
Když se pak na hotové kulisy přiletěli podívat Todd Hollenshead a Tim Willits z id Software, byli uchváceni. „Pracovali jsme na té hře čtyři roky a teď se nám najednou naskytla možnost přejít z virtuálního prostoru do opravdového prostředí. Úplně všechno – od grafických vysvětlivek u dveří po loga UAC na monitorech počítačů – přesně odpovídá prostředí hry,“ vzpomíná Hollenshead.
„Jednou z věcí, které ve hře skvěle fungovaly, byl pocit klaustrofobie,“ říká di Bonaventura. „A tyhle kulisy a způsob, kterým byly nasnímány, přenesou tuto hrozivou stísněnost na filmové plátno.“
