Mladý lékař Čeněk Dobešek pracuje v pražské nemocnici na interně a žije v bytě se svou manželkou a její matkou. Již na samém začátku příběhu jsme zasvěceni do složitého propletence jejich vztahů, kterým bezkonkurenčně dominuje rázná tchyně Marie Košvancová, která si pro svou atraktivní, ziskuchtivou a vypočítavou dceru vždycky přála prvotřídní partii, nejlépe lékaře, zámožného, úspěšného a váženého. Čeněk Dobešek snad ještě před pár lety, když si její dceru Zuzanu bral, mohl její představu naplnit. Dnes je ovšem panovačná matrona zcela pohoršena Dobeškovou nedostatečnou ctižádostivostí, přílišnou dobrotou a hlavně neschopností vydělat dostatek peněz na drahé auto a vilu na pražské Ořechovce…

Zdánlivě s dobrým úmyslem chránit jeho upadající čest a podporovat jeho sebevědomí ho napomíná a usměrňuje, či spíše kritizuje a diriguje, ve skutečnosti ale nemyslí na nic jiného, než jak ho nějakým způsobem přimět k vysokému výdělku. „Jsme tu poslední mezi posledníma,“ stěžuje si matrona své dceři na noční chování sousedů a potenciálních doktorových pacientů v jejich domě. „Každej si na nás houkne, vzbudí nás uprostřed noci a my kvůli přísaze máme držet zobák! Copak to můžeme takhle nechat?...Podívej se na jiný doktorský paničky a nezbyde ti, než puknout závistí! Každej se vzmáhá a vy trčíte pořád na fleku…Každej muž se dá převychovat, jenom když je ženská důsledná a nepovolí…“