Jen namátkou: vzpomenete si na nějakou komedii, kde hlavní hrdina – ambiciózní, egoistický workholik, vlastně přepracovaný, osamělý a ve své podstatě nešťastný kariérista – je odeslán z velkoměsta na venkov a tam se jeho charakter zázračně změní k lepšímu, takže na konci je z něho pohodář citlivý k přírodě a vstřícný k lidem kolem sebe? K takovým filmům patří Cesta z města Tomáše Vorla, Otec rodiny, Táta na plný úvazek, Baby Boom, Na Hromnice o den více i animovaná pixarovka Auta... Proměna obvykle bývá přičítána blahodárnému vlivu prostého venkovského životního stylu a její neodmyslitelnou součástí je nalezení nové životní partnerky z řad venkovských krásek – ať už vypadá jako Liv Tylerová (Táta na plný úvazek) nebo třeba jako porsche (Auta).
K přednostem snímku Dobrý ročník Ridleyho Scotta, jenž se do této řady venkovských idyl včleňuje, rozhodně nepatří překvapivý příběh či originální zápletka. Za „velkoměsto“ si tu můžeme dosadit Londýn, za „venkov“ slunnou Provence. Kariéristou, jehož čeká radikální proměna, je burzovní makléř Max (Russel Crowe), který v Provence prožil dětství na usedlosti aristokratického strýce (ve vzpomínkových scénách vidíme v roli malého Maxe dětského herce Freddieho Highmorea z Karlíka a továrny na čokoládu). V dospělosti Max z neznámých důvodů vyměnil usměvavý francouzský hédonismus za stresy a bezcílné hromadění peněz. A když ho se zpožděním dostihne zpráva o strýčkově smrti, rozhodne se jako univerzální dědic provensálskou usedlost okamžitě prodat…
Příběh podle motivů úspěšného románu Petera Maylea však zřejmě nebyl hlavním důvodem, proč Ridley Scott Dobrý ročník natočil. Slouží jen jako záminka k výletu do prosluněné krajiny jako z obrazů Vincenta Van Gogha. Život na francouzském venkově je tu až kýčovitě dokonalý. Mezi řádkami vinné révy procházejí hřmotní a bodří francouzští vinaři (Didier Bourdon), zatímco jejich vnadné manželky (Isabelle Candelierová) vyvářejí speciality francouzské kuchyně. A když se planoucí slunce schová a nastane tmavomodrá hvězdná noc, je tu na náměstí se staletou dlažbou kavárnička, kde obsluhuje půvabná servírka Fanny (Marion Cotillardová), už léta sveřepě odmítající dvoření místních mužů.
Bodří usedlíci jsou v Dobrém ročníku více součástí idylických kulis než dramatickými postavami. Jediný náznak konfliktu totiž vznikne mezi Maxem a jeho náhle se zjevivší americkou sestřenkou Christie (Abbie Cornishová), která o sobě tvrdí, že je strýcovou nemanželskou dcerou, a tudíž i dědičkou. O skutečné drama ale opravdu nejde – a příliš nejde ani o herecké výkony. Russel Crowe nepůsobí v roli Maxe nijak rušivě, je však zcela zaměnitelný a na jeho místě si lze představit kohokoli v odpovídajícím věku: od Adama Sandlera po Brada Pitta. Z hereckého ansámblu je nejvýraznější Albert Finney v roli zemřelého strýčka, milovníka ušlechtilých životních radostí všeho druhu. Ten se však objevuje jen v několika krátkých flashbacích.
Přesto tento film nepůsobí jako odporný laciný kýč. Scottova režie mu dodala lehkost a nevinný šarm. Je plný scén spíš půvabných, než vysloveně komických; taková je například eskapáda ve vypuštěném bazénu, kdy se Crowe v šedém obleku a s mobilem nedobrovolně ocitne až po krk v přívalu špinavé vody.
Dobrý ročník není jistě počátkem nové kapitoly v dějinách kinematografie. V nadcházejících měsících jej lze ale užít jako vynikající lék na deprese z chladu, tmy a sychravého počasí.
