Maďarsko nemá nijak úchvatnou tradici animované tvorby (i když kdysi získala Oscara "průletová" hříčka Z pohledu mouchy), avšak nejnovější film Árona Gaudera Distrikt na sebe jistě strhne pozornost. Provokující je už samo výtvarné ztvárnění postaviček: plošková technika, posunutá do trojrozměrných kulis, se vyznačuje v zásadě komiksovým výtvarným pojetím. Zejména detaily tváří se blíží ke zveličeným, z fotografie chystaným karikaturám, které se vyznačují určitými osobnostními, rasovými či jinými rysy. Důležitým znakem se stává vypočítavost a povahová primitivita dospělých, odrážející se též v kresebném pojetí více či méně odpudivých figur.
Nalézáme pestrou změť, lišenou jak rasově (Cikáni, Arabové), tak profesí (prostitutky, úplatní poldové atd.). Hlavní důraz ovšem patří dospívajícím dětem, které do značné míry přebírají postoje svých rodičů, zvláště přesvědčení, že jen rychlé zbohatnutí zajistí veškeré slasti, zvláště pak ty sexuální. I když vystupují jako nerozlučná parta, jsou rovněž do jisté míry individualizovány - například v případě vydělujícího se malého génia, který vymýšlí různé epochální vynálezy jako stroj času.
Ve verbální rovině se Distrikt vyznačuje nápadnou nespisovností, a navíc mimořádnou přisprostlostí, která ovšem není pojednána jako emancipující protiváha hrubého násilí jako v South Parku (k němž je Distrikt někdy přirovnáván), ale vystupuje jako běžná součást komunikace, jakou mládež vede. Vtělena je zejména do písňových textů, kopírujících módní trendy současné hudební subkultury, např. rapu, hip-hopu atd. V textech jsou obsaženy hrubé výhrůžky i zúžený myšlenkový obzor, jen místy narušený tušením, že může existovat něco jako láska. Bouřlivě odmítaný milostný vztah mezi cikánským hochem Ricsim a bílou dívkou Julinkou, jejichž otcové jsou shodně násilnickými dacany, zůstává jen zběžně načrtnut, vytvářeje povrchní paralelu k Shakespearovu Romeovi a Julii.
Režisér nešetří fantaskností: stav společnosti shledává zcela prohnilým, policii rozložila korupce. Ale to není nic proti mládeži, která díky stroji času se vypraví do minulosti a pobitím stáda mamutů zajistí svému okrsku zásobu ropy, která jak známo vznikla přeměnou organických látek. Jenže s náhlým bohatstvím si nevědí rady, takže své podnikání předají dospělým, ovšemže za řádný procentní podíl na zisku.
Lotři, dosud sebou navzájem pohrdající, se spojí, opojeni vidinou odtržení od Maďarska. Jenže Gauderův tón výpovědi se nadále zostřuje. Všimneme si nejen postav domácích politiků s "reportážně" rozostřenými tvářemi, ale zejména mezinárodního kontextu. Nález ropy v Maďarsku způsobí celosvětovou ropnou krizi, kterou se Spojené státy rozhodnou vyřešit svržením jaderné pumy na Maďarsko. Prezident Bush se pak holedbá, že zničil teroristy ohrožující světovou bezpečnost - a vyhladil Budapešť...
Pohled uplatněný v tomto filmu je mimořádně temný, nevěřící v cokoli pozitivního, lidem jsou zcela vzdáleny jakékoli ušlechtilé ideje, sledují jen vlastní prospěch a moc, na což doplácejí hlavně ti slabší (ať již jsou to děti nebo malé státy) utlačovaní silnějšími, ale i ti nemyslí na nic jiného, než jak se vedle mohutnějších partnerů prosadit a převzít jejich smýšlení.
Distrikt uplatňuje zošklivující výsměch, užívá cynických point jako všedního vyústění zápletek (týká se to třeba ptactva, zaplňujícího městské ulice), důležitá je verbální složka zahlcená širokou škálou hrubostí - někdy dokonce postřehneme maďarské podtitulky, neboť pronášené repliky nemusí být srozumitelné ani domácímu publiku. Charakter mluvy velice dobře zprostředkovávaly i české podtitulky, rovněž si pohrávající s nespisovnou vulgaritou. Distrikt je dílo sarkastické, výsměšné, ale stěží bychom v něm hledali nějakou rozjasněnou komiku - naopak převažuje ztěžklý pesimismus, jeho smích je hrozivý a destruktivní, stačí uvést postupně se vzmáhající hřib atomového výbuchu.
Chybí mu humorný odstup, schopnost splétat odlehčené komediální nápady, jak tomu bylo v již zmíněném South Parku. Celé vyprávění se totiž odvíjí v témž neproměnném naladění, které naprosto shodně, bez nápadu a bez výrazové invence pojednává události řekněme významově různorodé, ať již se jedná o satirické (závažnost vzájemných předsudků, jimiž se lidé častují), groteskně fantaskní (jakoby naivistický výlet do minulosti) nebo zlověstnou politickou fikcí, zřetelně antiamerickou.
