Název snímku odkazuje na skutečně existující ironické „ocenění“, udělované výhradně posmrtně. Jeho držiteli se totiž stávají jedinci, kteří si obzvlášť hloupým a nebezpečným jednáním sami zavinili smrt. Lidstvu prospěli už pouhou svou neexistencí; tím, že nebudou dále šířit své geny, totiž v duchu teorie Charlese Darwina přispěli k evoluci. Například: hlavním „vítězem“ loňského ročníku se stal muž, který se pokoušel rozebrat pancéřovou pěst tím, že přes ni přejížděl autem, a když se mu to nepovedlo, začal do ní vší silou bušit kladivem…
I další osudy držitelů Darwinových cen bývají velmi groteskní, a tak se nápad scenáristy a režiséra Finna Taylora propojit je do celovečerního filmu na první pohled jeví velmi slibně. Jednotlivé historky pospojoval dohromady s pomocí příběhu neúspěšného kriminalisty Michaela Burrowse (Joseph Fiennes), který přišel o svou práci, protože omdlévá při pohledu na krev. Uchytil se proto u pojišťovny jako vyšetřovatel kuriózních smrtelných případů, při jejichž řešení mu pomáhá jeho intuitivní schopnost vcítit se do jednání obětí. Jeho kolegyní a parťačkou na cestách po celých Spojených státech je věcná a racionální Siri (Winona Ryderová).
Oba hlavní představitelé jsou charismatičtí a sympaticky neokoukaní: Winona Ryderová se několik let po svém neslavném kriminálním incidentu teprve nesměle vrací před kameru, zatímco Joseph Fiennes se po Zamilovaném Shakespearovi objevoval převážně v menších, evropských a nezávislých produkcích. Přesto je jejich společné putování postupem času stále méně a méně zábavné. Jejich vzájemná romantická přitažlivost, založená na tom, že „protiklady se přitahují“, je stále méně a méně uvěřitelná, a jejich společné scény stále více splývají v dlouhou upovídanou nudu. Spádu děje příliš neprospívá ani motiv uprchlého zabijáka, který Michaelovi na začátku filmu uteče, čímž se hrdina po celou dobu užírá.
Hlavní atrakcí filmu tak zůstávají jednotlivé „darwinovské“ historky, z nichž hned ta první je ovšem už tak ošoupaná, že pronikla i do českých televizních reklam: jejím hrdinou je mladý muž ve zbrusu nové kanceláři v jednom z horních pater výškové budovy. Nerozbitnost své prosklené stěny s výhledem na město chce dokázat tím, že se rozběhne přímo proti sklu a…
V dalších více či méně zábavných případech figuruje nešťastník, který na sebe převrátil nápojový automat či dva pánové, kteří se vydali rybařit na zamrzlý rybník s dynamitem. Patrně nejzdařilejší je historka domácího kutila, jenž ke své ojetině přimontoval motor ze stíhačky a posledních pár okamžiků svého života strávil nad polem, z něhož jeho auto vzlétlo přímo proti svahu blízkého kopce… Jeho minipříběhu se dostalo i poměrně hvězdného obsazení: automechanika si zahrál David Arquette (Vřískot), jeho ženu Juliette Lewis (Takoví normální zabijáci).
Režiséru Taylorovi se ostatně podařilo získat i mimofilmové hvězdy: básníka Lawrence Ferlinghettiho a skupinu Metallica. Ve filmu jim ovšem poskytl tak nadměrný prostor, že samotná jejich přítomnost působí jako okázalé holedbání: „Podívejte, kdo všechno jsou moji kamarádi!“
Jako celek působí Darwinovy ceny jako příjemně podivínská nezávislá komedie, poučená tvorbou bratří Coenů. Byla počata s dobrými úmysly, ale výsledek se tvůrcům tak docela nevyvedl podle jejich představ. Své pravé místo nejspíš najde v regálech videopůjčoven či v nočním televizním programu. Zatímco na plátně kin by nejspíš způsobila mírné zklamání, na obrazovce určitě najde diváky, kteří ji ocení.
