Dan Burns (Steve Carell) je autorem poradního rodinného sloupku „Dan in Real Life“ v novinách. A také vdovcem se třemi dcerami mezi sedmi a sedmnácti lety. Přes protesty zamilované dcery Cary (Brittany Robertsonová) a její mladší sestry Lily (Marlene Lawstonová) odveze Dan všechny na Den díkuvzdání na návštěvu k rodičům, kteří bydlí ve velkém pohodlném domě u moře. Rodiče(John Mahoney a Dianne Wiestová) i sourozenci si o Dana dělají starosti, protože od smrti jeho manželky před čtyřmi lety se o žádnou další ženu nezajímá. Domnívají se, že potřebuje odpočinek od dětí, i kdyby to bylo jen na jedno dopoledne. A tak pošlou Dana do města, aby se na chvíli „ztratil“. V obchodě s knihami potká Marii (Juliette Binocheová), která ho zaujme natolik, že ji požádá o schůzku. Marie váhá, ale nakonec souhlasí. Oba zažijí velký šok, když se ukáže, že Marie je nejnovější přitelkyně Danova bratra Mitche (Dan Cook). Ten jí říká Anna protože podle francouzského zvyku se jmenuje Anna-Marie. Dan a Marie se statečně snaží vyhnut nástrahám vzájemných sympatií, ale osud je staví do komických situací, hrozících pokušením.
Ve vedlejším plánu trpí ti mladší zamilovaní odloučením a jsou přesvědčeni, že staří je nechápou, protože nic nevědí o lásce a její síle. Což je milé a veselé zrcadlo nastavené všem zamilovaným a jejch trablím. Nic tak nepotvrdí naši vlastní směšnost jako rozvášnění teenageři umírající láskou, kterou dva dny neuvidí.
Film je rodině s podivuhodně propletenými vztahy a o tom, kolik toho fungující rodina společně dokáže. Je to veselé a zábavné, pokud nedumáte nad tím, jaká je pravděpodobnost základnáí situace. Dokážete-li se vyhnout realitě a přijmout příjemnou pohádku, uvidíte téměř dokonalou rodinnou scénu, kde rodiče, zvlášť mateřská Dianne Wiestová, podporují své děti i v dospělosti. Jejich dobrý vliv se tak přenáší na další generáce. Pohoda je i v absurdně komických scénkách, všichni vlastně vedou příjemný a pohodlný život, kde se dá se vším nějak vyrovnat. Nic tu není tragické. Mitch a Marie nejsou nijak osudově zamilováni, Dan a Marie se sotva poznali, je tu i kamrádka ze školy, ze které vyrostla krásná ženská.
Pohodové atmosféře napomáhají herecké výkony, Carellovi a Binocheové komické role sedí. Oba jsou schopni zahrát nuance rostoucí náklonosti, o které nikdo nesmí vědět. Julie Binoche je skvělá Marie, odpovědná, zároveň žárlivá a nejistá žena, která tohle nečekala. Steve Carell předvádí realistu, obyčejného člověka se všemi chybami a snahami. Nevyhnutelně dojde k tomu, že se chytí do vlastní sítě. A když se to stane, je to dobře a přesvědčivě zahráno.
Danova zamilovaná dcera Cara je patřičně ječící spratek, který opravdu věří, že život začíná a končí s blízkostí mladíka, na kterého si za deset let ani nevzpomene. Konstrast mladé a starší generace tu funguje k smíchu i k zamyšlení. Jedna z lepších scén se odehraje v koupelně, kde jsou Marie a Dan zajatci Lilly, druhé Danovy dcery, která si chce popovídat o životě s dopělou ženou. Také návštěva mladíka, který to nemůže vydržet bez Cary, stojí za to.
Filmový obraz se drží klasického stylu vyprávění. Kamera Lawrence Shera je příjemná, realistická a ve spojení s příběhem někdy až romanticky melancholická.
Režisér Peter Hedges je autorem scénářů filmů Jak na věc a Co trápí Gilberta Grapea a napsal a režíroval Večeři s April. Znovu se tu objevuje jeho velmi specifická, osobní schopnost pohledu na životní příběhy běžných lidí. Umí v nich nacházet jejich smysl, ať už je jakýkoliv. Bohužel se z Hedgese časem stal poněkud veselejší a plošší, méně kousavým tvůrce, než když začínal.
