Do českých kin se téměř po roce od americké premiéry konečně dostává drama Todda Haynese Daleko do nebe, které si za loňský rok vysloužilo hned čtyři nominace na Oscara (kamera, původní scénář, hudba a herečka v hlavní roli). Todd Haynes (Sametová extáze) svým autorským snímkem složil poctu melodramatům z 50. let. Natočil stylovou podívanou, která k těmto filmům odkazuje jednak příběhem, jednak svou formální stránkou.
Ústřední postavou příběhu odehrávajícího se v padesátých letech na předměstí kdesi v Connecticutu, je Cathy Whitakerová, matka dvou dětí. Jako manželka úspěšného Franka Whitakera, těšícímu se významnému postavení ve firmě, má v životě takřka vše, na co si vzpomene. Jejich domácnost (kde nechybí ani černošská služka) je stejně jako jejich rodina ukázkou úspěchu a štěstí. Jenže za vnějším pozlátkem dokonalého domova se skrývá něco, co brzy její život změní. Cathy jednoho dne nalezne Franka v objetí jiného muže. Manžel před ní tajil svou homosexualitu. Přestože se jí šťastný život v tu chvíli zhroutí jako domeček z karet, zachová dekorum a společně s manželem se snaží problém vyřešit. V té samé době se Cathy sbližuje s černošským zahradníkem Raymondem, který jí rozumí lépe než všechny její snobské kamarádky dohromady. Svým otevřeným přátelským vztahem k černochovi však vzbudí v městečku pozdvižení.
Ačkoli je samotný příběh poměrně zajímavý, mnohem zajímavější je způsob, jakým je natočen. Haynes pečlivě buduje atmosféru 50. let, která se promítá do jeho snímku od začátku až do konce, a to včetně úvodních i závěrečných titulků. Dobová atmosféra je podpořena stylovou hudbou Elmera Bernesteina, hereckými výkony ženských představitelek (lehce afektované), úhly kamery i nasvícením scén (dokonce nechybí ani zadní projekce). Představitel Raymonda se hereckým projevem i tělesnou konstitucí až nápadně podobá Sidney Poitierovi. Daleko do nebe je z hlediska dobového pojetí brilantní podívanou, kterou zřejmě nedocení úplně každý divák. Todd Haynes se nechal inspirovat zejména rodinnými melodramaty Douglase Sirka (Ženy na rozcestí, All That Heaven Allows) a celý svůj film, včetně tempa vyprávění podřídil dobovým filmů.
Haynesovi se však podařilo natočit něco víc, než jen „poctu“ zmíněným melodramatům. Několik scén možná vyloudí na tváři úsměv, ale celkově se díky pečlivosti, kterou scenárista a režisér v jedné osobě filmu věnoval, jedná o vynikající dílo, z nějž dýchají 50. léta tak věrně, jakoby přímo v té době vnikl. Bezchybné je ostatně i herecké obsazení. Dennis Quaid přesvědčivě ztvárnil roli muže, který přestane potlačovat svou homosexualitu a vzepře se tak určitým pravidlům. Rád by si zachoval dobrou pověst, ale obelhávat okolí nelze donekonečna. Velmi příjemný je i civilní výkon Dennise Hayscerta v roli Reymonda. Největší hvězdou filmu je na Oscara nominovaná Julianne Mooreová. Její „žena v domácnosti“, která se pod vlivem rodinných událostí stává stále otevřenější jiným pohledům i názorům, je další pozoruhodnou postavou ve filmografii jedné z nejtalentovanějších hereček současnosti.
Daleko do nebe je vynikající film, který diváka vtáhne svým retro pojetím do doby, kdy se filmy točily trochu jinak. Čas od času je příjemné vidět na plátně tak stylové a vydařené filmové dílo.
