Zpráva, že film Crash Road získal na festivalu v Chemnitzu cenu mladých diváků nad čtrnáct let, mě poněkud překvapila. Co se asi německým teenagerům na filmu tak líbilo? Klipovité obrázky? Hezké oblečení? Pohledná hlavní představitelka Agáta Hanychová? Nebo hudba, tryskající snad z každého záběru, až se z toho člověku dělá nevolno? To by se ještě dalo pochopit. Jen doufám, že je neokouzlily papundeklové postavy, klišovitý příběh nebo nedejbože herecké výkony. To by už bylo opravdu na pováženou.
Stejně jako před několika měsíci Pusinky Karin Babinské, také Crash Road je holčičí road movie, odehrávající se během posledních prázdnin po maturitě. A stejně jako v Pusinkách se na cestu vydává mladá rebelka, kterou naštval celý svět. Jenomže zatímco v Pusinkách vidíme tři opravdové holky, které mají za sebou i před sebou pár nepěkných zkušeností (při nichž se občas autenticky ušpiní a pomačkají), hlavní hrdinka Crash Road je „rebelka“ jak ze stránek Bravíčka – její vzpoura nikdy nezajde tak daleko, aby si při ní rozcuchala účes nebo rozmazala oční linky.
Svět, ve kterém hlavní hrdinka Veronika (Agáta Hanychová) žije, je – jak jinak – skrz naskrz prohnilý. Její matka-alkoholička (jindy výborná Pavla Tomicová) si domů tahá jednoho příšerného chlapa za druhým, její učitel (Martin Stránský) se ji snaží sexuálně zneužít, kamarádky ji nechápou, pronásleduje ji vymahač dluhů (Radek Kuchař) a navíc má na krku podezření z vraždy (policie se totiž domnívá, že jednomu ze svých bývalých otčímů pomohla k opileckému pádu ze střechy). A tak uteče z domova a vyrazí na venkov, kde, jak doufá, najde „dobré lidi“.
Místo toho nachází ovšem hlavně kýčovité stereotypní figurky, jako je fousatý hajný (Jan Skopeček), vyprávějící o templářích, retardovaný chlapec, několikero moudrých stařenek nebo opuštěná nevěsta (hraje ji Lucie Pernetová, která jinak uvádí nedělní dětský pořad Hřiště 7).
Kromě toho musí Veronika po cestě odrážet celé zástupy bídáků, kteří se ji snaží svést a pak bezectně opustit. Začíná to již zmíněným učitelem, který dá Veronice na vybranou: „Sex, nebo neodmaturuješ.“ Pokračuje to podomním prodejcem kosmetiky (Miroslav Táborský), vůdcem partičky křesťanských ekologů, a vyvrcholí to zdánlivě usedlou manželskou dvojicí (Hana Ševčíková a Marko Igonda), která Veronice nejprve nabídne nocleh a pak ji uprostřed noci navštíví v ložnici. A když se konečně vynoří princ na bílém koni (vlastně v kabrioletu), který obývá pohádkový hrad (luxusní novostavbu na idylické mýtině), vzápětí přicválá i jeho manželka a malá dcera.
O hereckém výkonu bývalé vicemiss Agáty Hanychové není potřeba se nijak zvlášť rozepisovat. Režisér Kryštof Hanzlík totiž od ní evidentně chtěl jedno jediné: aby před kamerou dobře vypadala. A to jí celkem jde.
Po vzoru zdařilejších road movie Crash Road sází na rozvolněnou epizodickou stavbu, která ovšem v tomto případě vede odnikud nikam: film skončí zničehonic, kdyby v něm bylo o jednu dvě epizody víc nebo méně, ani si toho nevšimneme. Tvůrci si zřejmě poněkud nesprávně vyložili heslo „cesta je cíl“. I když cílem je samotné putování, přece jen se čeká, že hrdinové i diváci budou na konci o nějakou tu zkušenost bohatší. V tomhle případě však odcházíme jen zahlcení množstvím klipovitých záběrů jak z reklamy na nějaký řetězec, prodávající trendy oblečení pro –náctileté.
