Snímek získal Oscara v katerogiích nejlepší film, nejlepší původní scénář a nejlepší střih.
Na deset milionů osudů se den co den odvíjí v Los Angeles, městě z něhož se andělé dávno vytratili a jen tak se do něj asi nevrátí. Někteří z obyvatel tohoto nevlídného velkoměsta se o tom přesvědčí více, než by se jim zamlouvalo.
Detektiv Waters (Don Cheadle) právě vyšetřuje případ černošského policisty zastřeleného za podivných okolností bílým kolegou a pro práci samu nemá čas poohlédnout se po svém mladším bratrovi, prchajícím před zákonem. Okresní prokurátor (Brendan Fraser) a jeho manželka (Sandra Bullocková) jsou přepadeni přímo v centru města dvojicí zlodějíčků. Perský emigrant se obává o svůj obchůdek, a proto si pořizuje pistoli. Rasistický pochůzkář Ryan (Matt Dillon) poníží černošského televizního režiséra, když zneužije svého postavení a začne osahávat jeho ženu. Jeho mladý kolega Hanson (Ryan Phillippe) nedokázal proti Ryanovým nechutnostem zasáhnout, a tak chce od své odpovědnosti utéct žádostí o přeložení. Nám již známá dvojice zlodějů si to žene ulicemi L.A., když ukradeným autem doslova sestřelí korejského obchodníka. Lidí, jejichž život se v následujících hodinách otočí vzhůru nohama, stále přibývá a hrozící krvavé vyústění visí doslova na vlásku…
Z hvězdných herců se se svými úlohami vypořádávají na jedničku hlavně Matt Dillon jako rasistický pochůzkář, který se stává hrdinou okamžiku, i Ryan Phillippe jako idealistický polda, jenž v rozhodujícím momentu selhává. Nejvíce prostoru však dostává Don Cheadle, který se na snímku podílel také producentsky. Své postavě, sebestřednému detektivu Watersovi, však životnost nevdechl a zůstává tak na půli cesty mezi pouhým pobytem před kamerou jako v případě Brendana Frasera coby politikařícího prokurátora nebo Sandry Bullockové v úloze deprimované dámičky a výborných výkonů Dillona a Phillippa. Zapomenout ale nelze ani mnohé z výkonů „bezejmenných“ herců, typově velmi přesně obsazených. To se týká například dua černošských zlodějíčků v podání Larentze Tatea a Chrise „Ludacrise“ Bridgese, či o Shauna Touba v úloze zoufalého perského obchodníčka.
Vliv televizní školy je patrný snad v každičkém záběru snímku Crash, který je v duchu policejních seriálů jako Policie – New York a hlavně Každý den v akci. Filmovým fanouškům pak v mnohém připomene thriller Collateral či drama s Kurtem Russellem Temný stín nad L.A, strukturou vyprávění se pak blíží hlavně Soderberghovu snímku Traffic – Nadvláda gangů. Ambice má však Crash mnohem větší než většina výše zmíněných titulů. Převážně televizní scenárista a režisér Paul Haggis, který se prosadil hlavně krimisériemi Jilmová ulice nebo L.A. Law, ale podílel se i na scénáři dramatu Million Dollar Baby, se ve svém celovečerním debutu pouští do analýzy dnešního velkoměsta. Snímkem Crash si ostudu rozhodně neudělal, uřízl si však příliš velký krajíc. Jeho snímek se totiž pokouší o univerzální výpověď, prostředí Los Angeles pojímá jako prostor pro střetávání odcizených, vnitřně nesvobodných lidí, kterým ke štěstí nepomáhá ani hmotné bohatství. Filmu na kvalitách nepřidává zejména prvoplánové vyústění některých ze zachycených osudů. Každá z postav snímku Crash dostává k Vánocům (kdy se film odehrává) právě to, co si zaslouží. Ti, kdož selhali v zoufalství či zkratovým jednáním, jsou „zázračně“ zachráněni či vykoupeni ze svých hříchů, nenapravitelní sobci jsou tvrdě sraženi k zemi.
Snímku ubližuje také schematičnost některých point i snahy dovést příběh až do úplného, často nastavovaného konce. Mnohokrát by spíše prospívalo jen naznačit. Haggisovy snahy vyhovět měřítkům politické korektnosti navíc způsobují, že řada režisérů před ním byla ve svém kritickém pohledu mnohem nekompromisnější. A týkalo se to nejen některých mimoamerických snímků všímajících si života v moderním světě (stačí jen připomenout mexický snímek Amores perros – Láska je kurva či rakouské Psí dny), ale i filmů jako Prostřihy a Magnolia, jejichž tvůrci se podivné džungli jménem Los Angeles a vzájemným odcizením jejích obyvatel věnovali již dříve. Crash, který se snažil upozornit na mnohá společenská negativa, se tak stává schematickým a nechtěně potvrzuje kulturní stereotypy, proti nimž by sám chtěl bojovat.
I přes všechna negativa patří Crash k oživením dnešní filmové produkce a nabídne i řadu velmi silných scén, z nichž některé nadlouho utkví v divákově paměti. Z přechodu talentovaných televizních tvůrců do hollywoodských studií pak lze mít jedině radost.
(Film je promítán z DVD, je tedy ke spatření jen v některých kinech.)
