Při pohledu do světa dokumentů by letošní rok mohl dost dobře být rokem dokumentů o televizních stanicích. Ať už jde režisérům o styl vysílání, či o samu roli stanice ve společnosti, objevily se letos již minimálně 3 zajímavé snímky.
Domácím vkladem jsou Bezesné noci Radima Špačka a Davida Čálka, které pojednávají o několik let staré české televizní krizí. V létě se objevil film Roberta Greenwalda Outfoxed, rozebírající stanici mediálního magnáta Ruperta Murdocha, která pod sloganem „Fair and Balanced“ divákům servíruje tvrdou propagandu.Snímek Jehane Noujaimové Control Room se pak zaměřuje na nejpopulárnější arabskou televizi, kontroverzní Al-Jazeeru.
Control Room začíná v březnu 2003, kdy USA vyhlásily Iráku ultimátum. Z napjatých tváří reportérů i mužů v kavárně je lehké číst rozčarování, vztek, nepochopení. Divákovi znalému lekcí Roberta McNamary se vybaví, jak důležité je vcítit se do kůže toho druhého.
Očekávanou válku hodlá Al Jazeera vysílat, stejně jako západní televize. Na rozdíl od CNN, nebo Foxe ale Al Jazeera vysílá pro 40 miliónů arabsky mluvících diváků.
Režisérka i kameramanka Noujaimová operuje mezi centrálou Al Jazeery a střediskem spojeneckých sil „Central Command“, tzv CentCom. CentCom je hlavní stan pro světová média, jež vojenskou kampaň monitorují. Oba tábory dělí vzdálenost pouhých 20 mil, což dokumentaristce umožňuje sledovat práci stejných lidí jak v tiskovém centru, tak poté v redakci.Z celé redakce se už od počátku profilují dvě hlavní postavy: asketický senior producent Samir Khamed a barokně rozložitý reportér Hassan Ibrahim. Ibrahim se později spřátelí s americkým poručíkem Rushingem z tiskového oddělení CentComu. Khamed zase přizná, že kdyby za ním přišli od Foxe s pracovní nabídkou, tak by ji přijal. „Já bych tu arabskou noční můru za ten americký sen vyměnil“.
Humor Control Room je však často spíše šibeniční. Arabští reportéři, znalí situace v regionu, odhalují slepotu oficiálních amerických stanovisek, vysvětlují nedorozumění v překladu (zatímco Západ informuje o nadšeném vítání amerických vojsk, Al Jazeera říká, že dav Američanům nadává). S postupem na bojišti plní prostor Control Room i válečné záběry přenášené Al Jazeerou. Stejně jako dává Control Room nahlédnout do zákulisí stanice, odhaluje také mediální strategii amerického velení a atmosféru mezi novináři v CentComu.
Mezi hlavní klady snímku patří dokumentace (tristního) vývoje žurnalistiky od intelektuálně náročnějšího informování spojeného s analýzou, ke kouzlu živého přenosu doplněného sladkým, ale nesmyslným sloganem typu „Sami rozhodněte!“ Stížnosti na to, že zpravodajství Al Jazeery je nevyrovnané, když ukazuje jenom trpící Araby, jsou smeteny argumentem, že obrázky trpících Američanů prostě nejsou: Je třeba mít obrázky. Bez obrázků, bez dokumentace nelze mít pravdu. O tom, jak snadno se „dokumentace“ pořizuje, víme minimálně od vzniku snímku Vrtěti psem (Wag the Dog).Noujaimové se podařilo natočit materiál nejrůznějších barev a odstínů a spojit jej v napínavou koláž protikladných názorů. Od globálních témat později přecházíme k osudu bagdádského štábu, který se stane terčem amerického útoku. Režisérka dokáže naslouchat atmosféře, skvěle využívá krátký život CentComu, mediálního potulného cirkusu… nakonec jí popřeje i příroda, když do všeobecného balení začne pršet.
Jedinou slabinou Control Room jsou chvíle největší kontroverze, kdy je režisérka vůči Al Jazeeře ohromně milosrdná. Khamed proklamuje snahu o šťourání do vosích hnízd a probouzení společnosti. Svým lidem ale nadržuje stejně, jako západní zpravodajové. Na tohle ale asi přijde divák sám. A pokud si myslíte, že to tak být má, budete z Control Room nadšeni.
