V hudebním snímku Commitments (The Commitments) z prostředí chudých čtvrtí irského Dublinu se Alan Parker v roce 1991 po několika vážných filmech rozhodl pro komediální polohu. Z lehce excentrického scénáře rostou Commitments kotěcí zoubky, takže ne, tohle není popsong, tohle je duše. Soul z Dublinu.
„Irové jsou černoši Evropy. Dubliňani jsou černoši Irska. Dubliňani ze severu jsou černoši Dublinu.“ Takhle motivuje mladý manager Jimmy Rabbitte (Robert Arkins) členy své nové kapely „The Commitments“. Jimmy žije v chudém dublinském Barrytownu, v domku obývaném i jeho rodiči. Jedinou barvou místních parků jsou teskná zvolání graffiti na trouchnivějících panelech a možná i proto je tu místo ní všude hudba: Jimmyho otec (Colm Meaney) je zapáleným fanouškem Elvise Presleyho, po ulicích chodí následovníci punkových legend, Sinead O’Connor i U2.
Jimmy sám bere podporu a přivydělává si prodejem kazet, ale nechybí mu velké sny. Jimmy chce založit kapelu, která by hrála muziku blízkou chudé, ale opravdové ulici. A takovou muzikou je soul. Žánr, který Jimmy považuje za nanejvýš upřímný a poctivý. „Popadně tě za koule a zvedne tě ze hnoje,“ vysvětluje zapáleně svým kamarádům, kteří se zrodem kapely v zásadě souhlasí, jenom tím původně černošským soulem si nejsou jistí. Avšak právě díky neutuchajícímu zápalu se hrdinovi nakonec během dlouhého „konkursového“ segmentu podaří ze zadních dvorků své čtvrti kapelu vydupat. A to včetně ženského sboru. Šťávu i jméno potom kapele přinese příjezd „Boha na yamaze“, světem protřelého Joeyho ‚The Lips‘ Fagana (Johnny Murphy). Joey tvrdí, že hrál se všemi legendami, o kterých se Jimmy odvažuje jenom snít. Hry i vyprávění schopný matador se tak brzy stává Jimmyho mentorem a vzorem.
Scénář Dicka Clementa a Iana La Frenaise vznikl dle stejnojmenného románu Roddyho Doylea. Autoři pečlivě rozkreslují desítku hlavních figur – zdráhavého bubeníka Billyho (Dick Massey), Joeyho, který o sto šest svádí sboristky, jednoduššího zpěváka Deca (Andrew Strong), jehož náladám se nakonec postaví horkokrevný vyhazovač-bubeník Mickah (Dave Finnegan). A Jimmy, který sní o úspěchu kapely natolik, že se kvůli ní vzdá rozličných výhod, zjišťuje, že udržet Commitments pohromadě bude minimálně stejně obtížné, jako bylo jejich založení. Všechny Jimmyho trable líčí Alan Parker s vášnivým obdivem a fešácky ohozený a učesaný Robert Arkins se bez obtíží stává skutečným frontmanem kapely. Zpěvák Deco totiž přes procítěný vokál nevypadá líp než lokální průvodčí.
Johnny Murphy navoněl Joeyho kouzlem dálek a slávy. Colm Meaney potom dokázal i na malém prostoru brilantně rozehrát koemdiální potenciál Jimmyho otce. Ansámbl jako celek dokázal pod Parkerovým vedením zvládnout klasická čísla (Try A Little Tenderness, Mustang Sally, Chain Of Fools, Take Me To The River) natolik dobře, že na nich může režisér stavět jednotlivé obrazy. Vynikne potom jak užasný interiér nad biliárovou hernou, kde Commitments zkouší, tak Jimmyho strkanice s dotěrnými dětmi u mixáku během prvního koncertu, nebo pozdější barová rvačka.
Commitments zaznamenávají sny a realitu figur, aniž by je hnaly do ultradramatických rozhodnutí. V tom ambice snímku nespočívají. Je to zvládnutá komedie a po straně i pocta lidem, kteří se snaží o svůj sen. Commitments stojí na sklonku doby Parkerových úspěchů. Snímek samotný je pak příbuzný spíše hudebním a divadelním kusům jako Pink Floyd The Wall a Sláva (Fame), než dramatickým klasikám jako jako Půlnoční expres (Midnight Express), Birdy, nebo Hořící Mississippi (Mississippi Burning), které přinesly režisérovi největší slávu.
Commitments vzbudili ve své době takový ohlas, že několik členů souboru kapelu skutečně založilo a dodnes pravidelně koncertují.
