Co je šeptem... leží u samého dna nejen romantických komedií, ale mainstreamového filmu vůbec. Navenek působí neškodně, protože nedisponuje vulgárností komedií pro teenagery či brutalitou některých současných hororů – žánrovými rysy, jež někteří diváci nestráví. Bída Co je šeptem... je však nadžánrová: uráží všeprostupující šmírou, nehoráznou vlezlostí a snahou zneužít cokoliv k čemukoliv, vlastnostmi vídanými nejčastěji v pořadech komerčních televizí.
Snímek poněkud neobvyklým způsobem navazuje na klasický snímek Absolvent od Mikea Nicholse. Namísto běžného pokračování v dějové linii se jeho příběh točí kolem postav (fiktivních), jimiž údajně byl původní film inspirován. Hlavní hrdinkou je tu třicátnice Sarah (Jennifer Anistonová). Pojme podezření, že předlohou pro paní Robinsonovou z Absolventa se stala její babička Katherine (Shirley MacLaineová). Sarah se má brzo vdávat, ale představa sňatku ji naplňuje pochybnostmi. Navíc se musí dostavit na svatbu své jednoduchoučké sestry a strávit tak nějaký čas s rodinou, v níž se vždy cítila jako černá ovce. Při té příležitosti se dozví o „absolventských“ rysech rodinné historie a rozhodne se kontaktovat muže jménem Beau (Kevin Costner), jenž byl současně milencem její babičky i zemřelé matky.
Onen narativní postup je tím jediným, co lze na Co je šeptem... považovat za zajímavé. Jinak film jen využívá bezpečné a notoricky známé téma: hlavní hrdinka projde peripetiemi, aby našla sama sebe a zjistila, že do rodiny, která i přes neshody drží s láskou pohromadě, patří. Nakonec ze všeho vyjde posílená s vědomím skutečných hodnot. Pouhé exploatování vyčerpaných schémat by však k dosažení míry ubohosti, již Co je šeptem... předvádí, nestačilo. Základním problémem této takykomedie je, že se kvůli zdání kultivované zábavy spojené s poučením předem vzdává jakékoliv osobitosti a používá zásadně jen to, čím se zavděčí nejširšímu diváckému spektru. Bez uzardění střídá absurdní romantická klišé (let na večírek soukromým tryskáčem), buranský humor (většinu spojený s alkoholem a Beauovými varlaty), rádoby závažné scény o hledání vlastního já, neškodné, leč tím otravnější lascivnosti. Zkrátka cokoliv, čím lze zaměstnat diváka, jenž si rád namlouvá, že preferuje filmy „na úrovni“, ale strop pro něj představuje midcult. Shirley MacLaineová si tu postavou „rázovité“ důchodkyně-alkoholičky dělá jen ostudu a Jennifer Anistonová se jako obvykle vzmohla jen na hysterii a pitvoření. Nejbolestnější je však vzpomínka na Absolventa: zatímco ten se vysmíval společenským konvencím a vytvářel nový styl, Co je šeptem... pouze betonuje klišé a prostituuje se.
Je k nevíře, že takový odpad natočil Rob Reiner - režisér, jenž nikdy nepatřil mezi špičku, ale svůj řemeslný nadprůměr a univerzálnost prokázal v tak rozdílných filmech jako byly romantická komedie Když Harry potkal Sally, soudní drama Pár správných chlapů, kingovský thriller Misery nechce zemřít nebo fiktivní rockový dokument Hraje skupina Spinal Tap. Ani scenárista Ted Griffin nemusel klesnout tak hluboko, jak vidno z jeho práce na Švindlířích a na remaku Dannyho parťáků. Ostatně Griffin měl snímkem Co je šeptem... debutovat jako režisér a Reinerem byl do této pozice „z neuvedených důvodů“ nahrazen deset dní před začátkem natáčení. „Neuvedené důvody“ nejspíš vyjadřují rozhodnutí producentů, protože „producentský“ je celý výsledek: sterilní a nechutný jako destilovaná voda. Co je šeptem... se tak stává další z bezpohlavních komedií Warner Bros. typu Lepší pozdě nežli později a Příšerná tchýně - trochu bláznivých, ale zároveň tak laskavých, aby si divák bez vkusu a názoru mohl spokojeně pomyslet, že jsou „vlastně jako život sám“. Nejsou.
