Maorského herce Cliffa Curtise Hollywood zneužívá – kvůli snědé tváři a exotickému vzezření je pravidelně obsazován do úloh exotických postav, ať už jsou to hispánci, anebo třeba Arabové. Nejvýraznější příležitosti tak dostává doma. Nechyběl v žádném ze snímků věnovaných prvotním obyvatelům Nového Zélandu, které sklízely ovace ve světových kinech – vidět jsme jej mohli v romanci Piano (1993), sociálním dramatu Kdysi byli bojovníky (1994) anebo v melodramatu Pán velryb (2002). Postava hromotluka Curtise předurčila do rolí primitivů, kteří se s oblibou „vyslovují“ za pomoci násilí, s touto škatulkou ale s úspěchem válčí.
Clifford Vivian Devon Curtis se narodil 27. července 1968 v novozélandském městečku Rotorua. Jeho předci pocházejí z maorských kmenů Ngati Hauiti a Te Arawa, on sám je na své kořeny patřičně hrdý, věnuje se bojovému umění mau rakau. Pohybové nadání však využil také coby rock'n'rollový tanečník a později jako choreograf – navázal tak na svého otce, jenž se těšil stejným koníčkům. Po maturitě se čtyři roky živil jako stavební dělník a sklenář, zlákán Thálií ale pokusil své štstí na herecké škole New Zealand Drama School. Odtud zamířil na stáž ve švýcarském Teatro Dmitri Scoula. A po návratu už na něj čekají první filmové příležitosti.
Debutoval ve věhlasné romanci Jane Campionové Piano (1993) a vbrzku se projevil jako jeden z nejvýraznějších talentů mezi herci maorského původu. Pro malou kinematografii se stává bezmála nepostradatelným. Hraje sobeckého Frasera v dramatu Desperate Remedies (1993), je mužným Kahuem v historické romanci dvou milenců navzdory osudu Kahu & Maia (1994). Věhlas si Cliff Curtis vysloužil díky sociálnímu dramatu Kdysi byli bojovníky (1994). Jak už napovídá název snímku, příběh se soustředí na potomky někdejších maorských válečníků, kteří dnes žijí v nuzných poměrech na okraji měst i zájmu společnosti a propíjejí sociální dávky. Pro světovou kinematografii snímek objevil režiséra Lee Tamahoriho (později natočil bondovku Dnes neumírej, 2002) anebo herce Temueru Morrisona, představitele Janga Fetta ve Hvězdných válkách (1999-2005). A samozřejmě též samotného Curtise, jenž ztělesnil „strýčka“ Bullyho, permanentně popichujícího rváče Jakea (Morrison). Je to právě on, kdo znásilní Jakeovu dcerku a zapříčiní tím rodinnou tragédii. Curtisův Bully je patrně nejzlověstnějším z hrdinů. Je inteligentnější než jeho kamarádíčci, neustále kroužící kolem Jakeovy rodiny a čeká na svou příležitost…
Úpadání maorské komunity se věnovalo rovněž krátkometrážní drama Mananui (1996) – Curtisův Mana řeší sociální problém pokusem o sebevraždu. Přece jen s nadějemi na budoucnost Maorů nahlíží rodinné drama Pán velryb (2002), jež bylo příběhem dívky Paikey (na Oscara nominovaná Keisha Castle-Hughesová), usilující o kmenové nástupnictví po svém dědečkovi. Curtis tu ztělesňuje otce ústřední hrdinky, který se nesmířil s manželčinou smrtí a před rodovými povinnostmi prchl do Evropy.
Hollywood Cliffa Curtise povolal nedlouho po mezinárodním úspěchu filmu Kdysi byli bojovníky. Pro dobrodružnou romanci z Velikonočního ostrova Rapa Nui – střed světa (1994) jej využil jakožto jednoho z domorodých válečníků. Tak začíná Curtisova pouť doslova po celém světě – americkým filmařům se hodí do katastrofických sci-fi pro úlohy snědých padouchů (Chobotnice, 1998) i hrdinů (Virus, 1999). Může být stejně dobře arabským šejkem (teroristický vůdce v dramatu Insider: Muž, který věděl příliš mnoho, 1999; proradný princ Chálid v romanci Majestic, 2001) jako charakterním iráckým disidentem (protiváleční Tři králové, 1999). Nejraději jej mají filmaři jako latinoameričana – dvakrát se převtělil do Kolumbijce: když představoval narkobarona Pabla Escobara v dramatu Kokain (2001) a když stanul proti hrdinnému hasiči Arnolda Schwarzeneggera v akčním thrilleru Protiúder (2002). Je vídáván v čele gangu (Training Day, 2001) anebo při drapování (Počítání mrtvých, 1999). A přitom platí, že Cliff Curtis je jistota sama. Nezáleží na tom, jak velký prostor mu režisér svěří, stačí pár vět a Curtis je v diváckém podvedomí pevně zahnízděn. Moc dobře to ví Martin Scorsese stejně jako Stephen Sommers…
Poslední roky naznačují, že jméno Cliff Curtis pronikne ze slovníku těch nejzarytějších filmových fandů i mezi diváky „obyčejné“. První velkou šanci v podobě ústřední role v krimithrilleru Spooked (2004) ještě Curtisovi zazdil nepovedený scénář. Do světa se neprosadila ani televizní minisérie Traffic (2004), věnovaná pašování ve všech jeho podobách (Curtis je za Čečence Adama), ani historické válečné drama River Queen (2005) o střetech mezi maorskými kmeny a britskými kolonizátory. Přelom let 2006/07 pro něj znamená premiéru dvou filosofických sci-fi. Ještě jako kapitán Ariel ve Fontáně (2006) se drží v „tradičních“ mantinelech ctižádostivého Španěla. Futuristický Sunshine (2007) mu ale nabídl příležitost zastínit slavnější spoluhráče jako obsesivní lékař Searle. Další nákladná produkce, tentokráte akční Smrtonosná past 4.0 (2007) znamená roli hlavouna z FBI Bowmana, jenž se neúspěšně vypořádává s teroristickými útoky. Zastoupit jej musí Willisův John McClane. A současnost? Nese se v duchu úlohy ve velkofilmu Rolanda Emmericha 10 000 př. n. l. (2008). Snímek je sice typickým příkladem hollywoodského zacházení s Curtisovým talentem; herec je zde za lovce mamutů Tiktika. Ale co naplat – právě díky této úloze se možná Curtis proslaví…
Cliff Curtis se věnuje rovněž filmové produkci, po několika krátkých snímících (včetně na Oscara nominovaného Two Cars, One Night, 2004) uchystal celovečerní komedii Eagle vs. Shark (2007), mezi podivíny velmi oblíbenou.
