Smith tu v rámci téměř jedné hodiny udělal výživný koktejl padesát na padesát, kde se vtipné filmové dialogy střídají se skladbami, které dobou vzniku nesahají ani za práh našeho milénia. Po úvodní hlášce na téma Anne Frank vs. Helen Keller hned potěší Talking Heads a jejich (Nothing but) Flowes s poněkud letní atmosférou (tak si vlastně říkám, který song od Talking Heads v sobě tuhle atmosféru nenesl). Hned po nich nastupují Kind Diamond – musím říct, že tihle šílenci mi vždycky zněli jako partička metalistů, co se rozhodla hrát něco mezi art rockem a českým undergroundem. Nutno říct, že v momentech kdy se do vyloženě art rockového sóla vloží dvojkopák či hystericky vytáhlý heavy metalový ječák mají něco do sebe... Na Clerks 2 si King DIamond utrhly hned dvě osobní zastávky: Welcome Home a The Invisible Guest.

Ostatně dvakrát se ozve i autor původní filmové hudby pro Clerks 2 – James L. Venable. V prvním případě se jedná o hodně příjemnou intrumentální skladbu s country kytarou a jižanskou náladou ve stylu Ry Coodera (Neckin´ on The Swing), v tom druhém (Goin´ Away Party) už trošku přestřelil s laciným syntetickým dubem.

Když už jsme ale u syntetické hudby a zvuku celkem typického pro 80. léta, příznivce jistě potěší Q Lazzarus s více jak šestiminutouvou skladbou Goodbye, Horses, která v sobě nese zasněnou, i tak trochu bezstarostnou atmosféru s náladou končící party. Převážně syntetické nástroje zde doprovází banální kytarové vybrnkávání a dva sympatické vokály. Podobného data je i starý hit Samanthy Fox Naughty Girls (Need Love Too). Tak mě napadá, kde je vlastně konec téhle anglické modelce, které se podařilo prorazit do hitparád na stejně vlně jako Sandra nebo Kim WIld...

Hluboko před osmdesátá léta se pak dostane v případě legendárního songu B. J. Thomase Raindrops Keep Fallin´ On My Head. Věřím, že tenhle zná snad úplně každý, možná už i pro tu spoustu filmů, ve kterých se objevil... Jackson 5 se pak připomenou ve výtečném funky ABC.

No – a aby se nedalo jen na historii, je tu pár zástupců let devadesátých: Alanis Morissette (hrála roli Boha v Dogmě, staršího snímku K. Smithe) či Soul Asylum. V případě téhle desky ale jednoznačně preferuji ty (takzvané) „oldies“ perly. Ty jsou totiž do jedné hodně dobře vybrané!

Verdikt: Dobrých písničkových soundtracků se do roka moc neurodí. Tenhle výtečně kombinuje převážně archivní záležitosti (60., 70., 80. ...) s vypečenými dialogy z filmu a já ho jednoznačně doporučuji.

Hodnocení: 90 %