Chris Cooper se řadí k hercům pro vedlejší úlohy. Jeho kategorií však nejsou nepovšimnuté epizodky, ale role, kterými se útočí na hereckého Oscara – zatím se to Cooperovi podařilo jedenkrát, za neotesaného zloděje orchidejí Laroche v Adaptaci (2002). Pro svůj těžký texaský přízvuk i tvář, v níž se zračí desítky neblahých životních zkušeností, je předurčen k lakonickým mužům, kteří však mnohdy pod tvrdou skořápkou skrývají citlivou, zmučenou osobnost.
Christopher W. Cooper se narodil 9. července 1951 v Kansas City, stát Missouri, vyrostl však na otcově ranči nedaleko texaského Houstonu. Vystudoval Stephens College a University of Missouri–Columbia, obory agrikultura a herectví. Nakonec se rozhodl pro druhý z nich. O průlom se pokusil v New Yorku, první šanci tu dostal od jedné z osobností nezávislé scény, režiséra Johna Saylese. V dramatu podle skutečné události Matewan (1987) získal hlavní roli odboráře Joea Kenehana, který plánuje hornickou stávku. Již zde využil své vizáže k úloze zatvrzelého hrdinu, jehož není snadné zlomit. Zaujal, a proto zamířil do dalších titulů o drsných mužích – vystoupil v krimiseriálu Miami Vice (1988) anebo westernové minisérii Osamělá holubice (1989) a jejím pokračování Návrat do Osamělé holubice (1993). V počátcích své kariéry byl označován za nástupce Harrisona Forda; dozvukem této pověsti je hlavní mužská úloha v romantickém westernu Thousand Pieces of Gold (1991).
Ze spolupráce Chrise Coopera s režisérem Saylesem vzešly ještě tři další pozoruhodné snímky. Drama City of Hope (1991) je hromadným portrétem amerického maloměsta. Silver City (2004) vhlíží do politiky. Cooper zde zosobnil navenek ideálního kandidáta na guvernéra Dickyho Pilagera, stvořeného industriální lobby; herec se tu očividně inspiroval Bushem juniorem. Největší vliv na Cooperovu kariéru mělo krimidrama z texaského maloměsta Lone Star (1996). Role šerifa Sama Deedse, který při pátrání po osudu svého otce rozplétá neblahou minulost svého rodiště, mu dopomohla k dalším úlohám ochránců spravedlnosti. Z nich pak Cooper své pole působnosti rozšířil na vojenské šarže a agenty amerických federálních úřadů, od FBI až po CIA. Vždy je oním striktním mužem, užívajícím krátké úsečné věty, které udeří tvrději než rána pěstí.
Největší zastoupení v Cooperově filmografii mají šerifové, většinou jsou indiferentní – zmiňme soudní drama Čas zabíjet (1996) či komedii Já, mé druhé já a Irena (2000). Jiní ale zaujmou nějakým silným povahovým rysem: domácky založený venkovan Dewey v životopisu Capote (2005) se paradoxně stává blízkým přítelem titulního hrdiny (Philip Seymour Hoffman), jinak typického salonního intelektuála.
Hraje též urputné, ale správňácké vojáky – plukovník Burwell v historickém Patriotovi (2000) a plukovník Kazinsky ve válečném thrilleru Mariňák (2005). Přiřadit k nim můžeme i agenta FBI Sykese v thrilleru Království (2007). K zástupcům CIA se dostává ve špionážním Agentu bez minulosti (2002) a epizodně i v jeho pokračování Bournův mýtus (2004). Je typicky chladným ouřadou Conklinem, který si zahrává s lidskými osudy – aby si nakonec jeho nadřízení pohráli s ním. Jednu z mála hlavních rolí si získal v thrilleru podle skutečných událostí Breech (2007); představuje tu až ďábelskou figuru agenta FBI Hanssena, který byl usvědčen ze spolupráce se sovětskou rozvědkou.
Pro střední divácký proud Coopera objevil režisér Sam Mendes svojí satirou Americká krása (1999). Neodchýlil se tu sice příliš od svých ostatních vojáků, tentokrát se ale jako plukovník Fitts ukazuje z odlišných úhlů: jako misantrop, který za siláctvím ukrývá jakýkoli náznak citů. Z téhož soudku byl i další přísný otec v dramatu Říjnové nebe (1999), zde zklamaný synovou (Jake Gyllenhaal) neochotou stát se horníkem.
Na mnohé ze svých hrdinů jistě Cooper pohlíží spatra, sám se totiž považuje za levičáka. Muži, kteří jsou ochotni obětovat „pro vlast“ nejen sebe, ale i druhé, mu příliš nekonvenují. Asi nejvíce výhrad by měl k majiteli ropného koncernu Jimmymu Popeovi v hyperkritickém dramatu Syriana (2005).
Cooper má na svém kontě také několik ryzích amerických chlapů – v Zaříkávači koní (1998) to byla menší úloha hrdinova (Robert Redford) bratra, v biografickém Seabiscuit (2003) o legendárním dostihovém koni zosobnil mlčenlivého, ale odhodlaného trenéra Toma Harrise. K těm nejzajímavějším titulům z jeho filmografie patří satirické road-movie Interstate 60 (2002), kde si zahrál umírajícího Boba Codyho, který důsledně trvá na upřímnosti.
V komedii Adaptace (2002) se Cooper, herec navenek úspěšných chlapů, představil jako ušmudlaný buran John Laroche, jehož jedinou vášní jsou krádeže orchidejí. Byla to snad přesná typizace, co Cooperovi přineslo výše zmíněného Oscara – a navrch také Zlatý glóbus.
Chris Cooper žije se svojí ženou Marianne poklidným životem v Kingstonu ve státě Massachusetts, na hony vzdálen od hektického světa Hollywoodu. V roce 2005 je potkala rodinná tragédie, když zesnul jejich sedmnáctiletý syn Jesse, od narození stižený mozkovou obrnou. Cooperovi dnes provozují nadaci, nesoucí synovo jméno, která shání prostředky na boj s touto nemocí.
