Slavnostní večer filmových cen Český lev sliboval triumfální návrat režiséra Jiřího Menzela, který se svým filmem Obsluhoval jsem anglického krále vstupoval do arény s jedenácti nominacemi. Průběh večera však ukázal, že v letošním roce se o tzv. triumfátora povede opravdu lítý boj, v tom nejlepším slova smyslu.
Uplynulá filmová sezóna přinesla řadu velmi kvalitních snímků. O tom svědčí i fakt, že alespoň jednoho Českého lva si z pražské Lucerny odneslo celkem šest filmů. Z deseti filmů, které se dočkaly nominace, nakonec vyšly naprázdno jen: Prachy dělaj člověka, Jak se krotí krokodýli a Ro(c)k podvraťáků a Účastníci zájezdu (překvapivě se nestaly divácky nejúspěšnějším filmem roku, tuto cenu získala teenagerská komedie Rafťáci).
O překvapení nebyla při slavnostním vyhlášení nouze. Překvapil už fakt, že Obsluhoval jsem anglického krále získal z jedenácti nominací „pouze“ čtyři. Dlouho to vypadalo, že ono pověstné štěstíčko se více přikloní na stranu Jana Hřebejka a jeho Krásky v nesnázích. O tom, že Anglický král získá nejvíce sošek, rozhodly až poslední dvě vyhlašované kategorie. Do té doby si vedení s mírným náskokem udržovala právě Kráska v nesnázích, těsně stíhaná Grandhotelem Davida Ondříčka.
Seznam letošních laureátů Českého lva vypovídá o tom, že filmařské osobnosti výrazně porazily dravé mladí. Novou krev českého filmu reprezentovali snad jen Jan P. Muchow, skvělý hudebník, který začal sbírat ceny i na filmovém poli – oceněn byl za hudbu k filmu Grandhotel. Aňa Geislerová obhájila své loňské vítězství. Vloni to bylo za vedlejší roli, letos za hlavní ve filmu Kráska v nesnázích. Nelze zapomenout na Roberta Sedláčka, kterému Česká filmová a televizní akademie udělila cenu za nejlepší scénář.
První velkou osobností, která si přišla pro Českého lva byl Slovák. Vynikající herec Martin Huba. Právě on nastartoval Menzelův film ke konečnému úspěchu. Zřejmě nejzaslouženějším laureátem je letos herečka Jana Brejchová. Cenu za ní přebíral režisér Jan Hřebejk, který neskrýval dojetí nad tím, že tato legenda českého filmu byla oceněna. Komentoval to slovy: „Paní Jano, jste pro mě největší ikonou poválečné kinematografie, je mi ctí, že jsem s vámi mohl spolupracovat.“ Ocenění se podruhé v kariéře dočkal také partner Jany Brejchové ve filmu Kráska v nesnázích Jiří Schmitzer. Poprvé dostal prestižní filmové ocenění za roli ve snímku Bumerang. Výrazné filmařské osobnosti se radovali také v technických kategorií. Cenu za nejlepší kameru získal dvorní kameraman Jiřího Menzela pan Jaromír Šofr. Samozřejmě mezi oceněnými nechybí sám držitel Oscara, Zlatého medvěda i Českého lva za dlouhodobý přínos českému filmu Jiří Menzel (viz rozhovor). Kromě ceny za nejlepší film roku se může osobně radovat také z ceny za nejlepší režii. Získal také osobní cenu od jednoho s partnerů večera: ze dřeva vyřezanou stařičkou kameru.
Ostatní zmínění pánové a dáma prominou, nezpochybňuji jejich výrazné stopy v historii českého filmu, ale v kontextu Českého lva musím konstatovat, že největší stopu v jeho historii nesmazatelně otiskl střihač Jiří Brožek. Ocenění za střih filmu Věry Chytilové Hezké chvilky bez záruky je totiž již jeho šestým v pořadí. Nikdo jiný nedokázal ve čtrnáctileté historii Českého lva triumfovat tolikrát jako právě Jiří Brožek. Čtyřikrát se to povedlo Brožkovo kolegovi Aloisi Fišárkovi, herečce Anně Geislerové, kameramanovi Vladimíru Smutnému či mistru zvuku Radimu Hladíkovi ml..
Český lev za dlouhodobý přínos českému filmu patří Ivanu Passerovi
Ivan Passer, jedna z nejvýraznějších osobností tzv. nové vlny šedesátých let, se stal čtrnáctým členem pomyslné filmové síně slávy Českého lva. Režisér, jemuž je již třiasedmdesát let, spojil většinu své profesní kariéry s působením ve Spojených státech, kam emigroval v roce 1969. Do české, resp. československé kinematografie se jako režisér výrazně zapsal jediným snímkem Intimní osvětlení. Udělení tohoto prestižního ocenění právě Ivanu Passerovi je ale nezpochybnitelné. Výrazně se podílel na všech českých filmech Miloše Formana (Hoří má panenko, Konkurs i Lásky jedné plavovlásky), které bezesporu patří do zlatého fondu české a československé kinematografie. Více informací najdete v rozhovoru s I. Passerem.
