Halle Berryová dělá v roli kočičí ženy, co může. Thierry Arbogast za kamerou taky dělá, co může. Ale mají před sebou špatný scénář, špatného režiséra, špatného producenta, mají před sebou bandu kýčařů. Ta ušatá maska a BDSM obleček nakonec redukují Oscarem ceněné herectví Berryové na přehlídku břišních a stehenních svalů a Pitofovy bleskurychlé záběry Arbogastův velkolepý um na pouhé střípky.
Roztěkaná myška Patience Phillipsová (Halle Berryová) dělá ve výtvarném oddělení kosmetické firmy, které šéfuje zjemnělý grázl George Hedare (Lambert Wilson) a jeho žena Laurel (Sharon Stoneová), dřívější modelka. Když jednou v noci nese Patience do firmy přepracované návrhy, přistihne šéfy, kterak rozebírají vedlejší účinky nového přípravku. Patience je přistižena a po obligátní honičce útrobami komplexu skáče dolů z vysoké roury. Nedopadne sice tak dobře, jako Harrison Ford v Uprchlíkovi, ale jejího těla si všimnou bohové. Rozhodnou se Patience vrátit do našeho světa a nádavkem jí přibalí ranec supernaturálních vlastností – cesta za pomstou zlým kapitalistům může začít. Komplikací se stává jen policajt Tom Lone (Benjamin Bratt). Oni se do sebe s Patience zakoukají ještě dřív, než ona se stane Catwoman, jenže pak Hedare svede na nevinnou Catwoman vraždu a profesionál Lone po ní jde jako kočka po myši. V čem však vězí jeho pátrací schopnosti, když pod koketní maskou Catwoman nepozná Patience?
Pitofův snímek je nejen jeho propadákem (po Vidocqovi již druhým v řadě), ale především dalším ze superhrdinských neúspěchů Warner Bros. Scénář je suchý kompilát všech supermanských klišé: Opět vstupujeme do života podceňovaného hrdiny. Opět nás budou tvůrci dvacet minut vystavovat trudnému osudu hrdiny, než se tento střetne se smrtí, aby vzápětí ožil jako neohrožený, sebevědomý HERO, který si později úspěšně vyřídí účty se všemi, kdo mu zatápěli.
Catwoman lze fandit jen z jediného titulu – máte rádi Halle Berryovou, či přesněji – Halle Berryová se vám líbí. Ve scénáři plochém jako zrcadlo dokáže jenom odraz tváře a postavy reflektovat emoci. A Berryová má figuru jak lusk. Škoda, že pro „zkočkovatění“ hlavní hrdinky filmaři použili prvky charakteristické pro zcela jiná zvířata: Catwoman skáče, běhá, šplhá jako ještěrka, jako straka jede po lesklých špercích. A ano, také vrrrrní. Rádoby rafinovaný BDSM outfit pak jenom zpečeťuje styl majonézového kýče.
Wilson se tváří stejně kysele, jako když hrál Merovingiana a Stone je oblečena do studených barev. Jejich ďábelskost se bohužel bohatě vejde do přesnídávkového balení. Bratt působí proti sexuálně vyzývavé Berryové/Catwoman poněkud domácky. Snad proto je jejím vyvoleným?
Pitofova režie se od < i>nijak nezměnila. Tento francouzský komiksátor má stále rád bleskurychlé záběry a jedovatě přesycené barvy. Bolestně nadužívá zrychlování a zpomalování. Jistým způsobem sice dotahuje klipový styl do dokonalosti, otázkou je, zda nejde o pouhé technické cvičení. Proč si pak najímat hvězdného kameramana Thierryho Arbogasta (Purpurové řeky, Černá kočka, bílý kocour)? Čím Pitof jeho materiál pozdvihuje?
Vizuální efekty vyznívají přinejlepším průměrně, z kapuery, módního jihoamerického bojového umění, toho také moc nezbylo. Pitofova Crapwoman najde užití maximálně jako rozvleklý trailer na stejnojmennou počítačovou hru, později ve videopůjčovnách pro dlouhé zimní večery.
